Úvod 2017 - MSC Meraviglia MSC Meraviglia 2017 – Messina a Taormina

MSC Meraviglia 2017 – Messina a Taormina

od geomarbes
1 komentář 129 zhlédnutí

Dnešní zastávka je ve třetím největším městě Sicílie. Ve městě, které bylo roce 1908 málem srovnáno se zemí nejničivějším zemětřesením, které kdy postihlo Evropu, v rodišti slavného malíře Caravaggia, v jedné ze vstupních bran na Sicílii pro trajekty mířící z italské pevniny, ve městě Messina.

Když se nás při včerejší večeři přišel zeptat pan Štěpánek, průvodce CK PT TOURS, jaký máme plán na dnešní den a jestli jedeme s nimi na výlet do Taorminy, tak jsme se mu svěřili, že půlka sice chceme jet do Taorminy – ale na vlastní pěst a že druhá půlka rodiny zůstane v Messině. Velmi ochotně nám sám od sebe zjistil, že vlakem je to zhruba hodina jízdy a že první vlak po našem zakotvení jede v 9:16. Paráda, to bychom mohli stihnout.

Messina (Jitka a Barča)

Naše samostatná dívčí jednotka vyráží do ještě celkem pustého města. Je fajn, že tu loď kotví celý den a tak spousta lidí se buď připravuje na výlet do Taorminy nebo na Etnu a ti, co si chtějí prohlédnout jen Messinu, tak nikam nespěchají a vylezou z lodě později. My na nic nečekáme a jdeme zkoumat město. U přístavní brány je celkem tlačenice, ale většina lidí chce dovnitř, jedná se o lidi, kteří se budou dnes naloďovat, brzy jsme za branami  přístavu, stačí přejít ulici a už jsme téměř u katedrály Protometropolitana. Hlavním cílem procházky má být vystoupat nahoru ke kostelu Convento Frati Minori Cappuccini, v ruce máme papírovou mapku, kterou jsme si vzali v infostánku přístavu i navigaci Garmin, směr je jasný – stoupat vzhůru. Procházka je moc fajn, pro místní je ještě moc brzy a loď svůj obsah také ještě zdaleka nevyplivla. Procházíme místy, kudy běžná turistická noha nejde a potkáváme se tak i se stinnější stranou města v podobě neuklizených ulic, špíny a nepořádku kolem popelnic.

Po cca 15-ti minutách jsme v cíli a před sebou máme kostel tyčící se nad městem. Nádhera, jsme tu jediní, vzduch už je vyhřátý na nějakých 30st, ale my se tu zdržíme, pofukuje tu příjemný větřík a my si užíváme liduprázdné vyhlídky na celou Messinu i přístav, kterému dominuje náš přechodný týdenní domov. Když se dole na ulici pod vyhlídkou zastavuje autobus s výletníky z lodě, sbalíme se, seběhneme těch pár schodů dolů na ulici, koupíme pamětní magnetku za 1€ a míříme dál v prohlídce městečka.

U kostela Santuario di Montalto rozdělujeme i tento náš „početný“ tým, Bára se vrací zpět na loď za cílem využít si relativní klid u bazénu a já si jdu projít zbytek města. Překvapuje mě, jak je tak malé město bohaté na počet křesťanských svatostánků. Cestu k dalšímu z nich Chiesa del Santissimo Salvatore si zkracuji přes moc krásnou uličku s domky místních, překvapuje mě, jak mají krásně upravené předzahrádky plné zeleně.

Svůj prohlídkový okruh zakončuji nálezem kešky u místní univerzity a tribunálu, odtud už se pomalu po ulici Via Cesare Battisti vracím zpět do přístavu. Čím jsem blíž, tím hustější davy začínám potkávat a vůbec nelituju, že jsme loď opět opustili mezi prvními, opravdu má ta „soukromá“ prohlídka města své kouzlo. Před vstupem do přístavu ještě stihnu nakouknout do útrob románské stavby Chiesa SS. Annunziata dei Catalani. Závěr – o Messině jsem si před dovolenou něco přečetla a moc jsem se sem netěšila, o to příjemněji mě překvapila.

Taormina (Martin a Terka)

Zatímco jedna polovina ve složení Jitka a Barča hodlá prozkoumat Messinu, druhá polovina (já a Terka) se chystáme vydat napospas italské železnici a míříme do městečka Taormina, které leží téměř na úpatí další slavné sopky – Etny. Z lodě vyrážíme dřív než Jitka s Barčou a podle mapy v telefonu míříme s Terkou k místnímu vlakovému nádraží, vzdálenému od lodi nějakých zhruba 20 minut pěšky. Cestou doháníme italskou rodinku z Ancony, která se nalodila na stejnou loď včera v Neapoli. Hledají cestu na nádraží. Společný cíl nás na chvilku spojuje a tak na nádraží dorážíme společně. Ital se nám cítí zavázán a tak se nabídne, že nám vykomunikuje u pokladny jízdenky. To bychom asi zvládli, ale souhlasíme. Za zpáteční dvě jízdenky do Taorminy platíme 16.80 €. Jedna jízda tedy vychází na 4.20 €. Za moment už máme jízdenky v ruce a jdeme na nástupiště. Co jsem ale nevěděl je, že jízdenky jsou časové a před nástupem do vlaku si je musíme označit v malém automatu v nádražní hale. Naštěstí jsme na to upozorněni našimi novými přáteli.

Pak už se usazujeme ve vlaku, ten se rozjíždí a my se kocháme výhledem na moře. Téměř celou cestu jede vlak po pobřeží, takže je na co se koukat. Po necelé hodině už vystupujeme na malebném nádraží Taormina – Giardini. No jo, ale co teď? Projdeme nádražní halou a stojíme u zastávky autobusu, který podle všeho jede přímo do Taorminy. Jak je to s lístky se dozvídáme od našich italských přátel. Lístky si musíme koupit na konci nádražní haly v malém kiosku. Za dvě zpáteční jízdenky platíme 6 €. Jedna jízda vychází na 1.50 €. Během několika minut už u zastávky staví autobus, který nás celkem strašidelně rychlou jízdou serpentinami dováží na horu Monte Tauro, do městečka Taormina. Hlavním lákadlem tohoto městečka je antické divadlo Teatro Greco (Teatro Antico di Taormina), postavené Řeky ve třetím století př.n.l. a přestavěné Římany v první století n.l. Má průměr 109m a je z něj úžasný výhled na Jónské moře, pobřeží a stále doutnající Etnu.

Od autobusové zastávky míříme k divadlu. V telefonu na mapě vidím zkratku vedoucí kolem zahrad a tak s Terkou (která mé zkratce nevěří a bojí se, že se budeme muset vracet) jdeme zřejmě cestou, kterou tu znají jen domorodci. Zkratka slaví úspěch a my za moment kupujeme lístky. I zde jsou ceny velmi přívětivé. Terka je do 18 let, takže zadarmo. Já platím plnou, ale přijatelnou cenu – 10 €. Divadlo je parádní a člověk ho může prolézat jak chce a prozkoumávat ze všech stran. Výhledy z horních řad berou dech.


Místo je až kýčovitě fotogenické. Nádherné moře, modrá obloha narušená pouze mrakem z kouřícího vulkánu dává této antické kráse jedinečný půvab. Divadlo je sice kulturní památka, ale pravidelně se zde konají divadelní představení a hudební festivaly pod otevřeným nebem. Procházíme si téměř liduprázdné divadlo i okolní vyhlídky a pomalu míříme zpět k autobusové zastávce. Úmyslně míjíme zkratku a procházíme historickým centrem městečka. V krámku kupujeme nějaké drobnosti pro druhou polovinu týmu a protože jsme na Sicílii, kupujeme domů i kuchařskou zástěru s nápisem „Il Padrino sono io“ (samozřejmě primárně určenou mé osobě). 🙂
Jak jdeme dál, tak se proti nám směrem k divadlu řítí masa lidí, mezi kterými poznáváme díky plácačkám průvodkyň skupiny lidí z naší lodi. Uff, stihli jsme to liduprázdné divadlo o fous. Představa, jak to tam bude vypadat za pár okamžiků je hrozná.
Na nádraží (tedy na zastávce) už několik lidí stojí, takže to vypadá, že by autobus mohl zanedlouho jet. A ano, za chvilku opravdu přijíždí. Naštěstí se Terka při nastupování nestydí zeptat, zda tenhle autobus jede k železniční stanici. Řidič kývne a my se uvelebujeme na sedadlech. I tenhle řidič nás veze jako by nás ukradl. Dolů ta šílená jízda vypadá ještě hrozivěji než nahoru. I to rychleji utíká, takže nebýt řidiče, který najednou zavolá“ Stazione di Treno“, asi bychom vystoupili až v Katánii.

Nebýt Terky, tak bych určitě zapomněl označit jízdenky, no ale naštěstí ji mám sebou a tak hurá zpátky do Messiny. Vlak tentokrát staví v každé zastávce, takže cesta trvá o něco déle než ráno, ale nám to moc nevadí. Jsme rádi, že jsme tu cestu absolvovali a víme, že příště sem musíme vzít i zbytek rodiny. Po cestě z nádraží v Messině na loď si u holek objednáváme  telefonicky občerstvení a tak když dorazíme na horní palubu, už na nás čekají se studenými nápoji. Já mám před sebou BBC (neplést si s televizní stanicí). Díky horku ve mně za chvilku mizí a já si jdu na bar objednat další. Ale co to, prý došly banány…jdu na další bar a to samé. Shrnutí dne: Messina a Taormina jsou krásná města a místa, ale banánová krize to trochu kazí 🙂

Ani se nenadějeme a je čas se jít ustrojit k večeři. Cestou se zastavujeme u infotabule a rezervujeme si místa v divadle na čtvrteční a sobotní představení. Divadlo je tu totiž mrňavé, možná nejmenší ze všech lodí MSC a pro „jistotu“ míst si musíme místa předem rezervovat. Ale k tomu se ještě vrátím v jednom z dalších dílů cestopisu.


 Taormina – informace

Doprava z Messiny do Taorminy
Vlakem – pokud připlujete lodí, dejte se po výstupu na pevninu vlevo a jděte po chodníku po hlavní ulici…dovede Vás přímo k nádraží Stazione Messina Centrale.
Vlak přijede do Taorminy do stanice Taormina – Giardiny. Tam si v kiosku v nádražní hale kupte zpáteční lístek do Taorminy – stačí říct “ Un biglietto di ritorno a Taormina“


Vstupné
Dospělí  –  10 €
18-25 let –   5 €
0-17 let   –  zdarma
První neděli v měsíci – vstup zdarma
V den narozenin – vstup zdarma

Mohlo by se vám také líbit

1 komentář

Mužíková Růžena 19. 7. 2017 - 9:29

Krásné povídání…až sugestivní!
Jako bych tam byla s Vámi.

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies