Úvod 2018 - MSC Preziosa MSC 2018 – Flåm

MSC 2018 – Flåm

od geomarbes
2 komentáře 148 zhlédnutí

Připlouvání do městečka Flåm se dost podoba tomu včerejšímu. Opět proplouváme fjordem a opět nám padá brada při pohledu na skály a přírodu kolem sebe. Plán dnešního dne je jasný předem. Už doma jsme si objednali výlet autobusem na vyhlídku Stegastein a tak jediný úkol je dostat se včas na autobusovou zastávku, odkud má náš výlet startovat. Hned po zakotvení a snídani se vydáváme ven.

Flåm na nás působí ospalým dojmem. Není ani divu, jednak jsme venku z lodi opět mezi prvními a také tohle městečko či vesnice má něco kolem 400 stálých obyvatel. Domky v bezprostřední blízkosti přístaviště kudy procházíme, jsou klasického norského stylu. Dřevěné a většinou na červeno nabarvené fasády ukrývají vše potřebné pro vyloďující se turisty. Od suvenýrů, přes restaurace, muzea a informace až po nádražní budovu. Tedy přesněji řečeno místo, kde se dají koupit jízdenky na proslulou Flåmsbanu.

Flåmsbana je 20 km dlouhá železniční trať postavená mezi lety 1923 a 1947 a patří mezi nejstrmější železniční tratě na světě. Převýšení na trati činí neskutečných 865,5m, což znamená průměrný sklon 42,75 ‰. To je pokud dobře počítám převýšení něco přes 4m na každých 100m. Zážitek z jízdy si ale necháváme ujít jak kvůli velkému množství turistů a tak kvůli ceně, která dělá 550 NOK za dospělého a 274 NOK za děti do 15 let. Terku bychom asi ještě ukecali jako dítě, ale i tak za tenhle výlet bychom zaplatili šílených 1924 noků, což je v přepočtu na české koruny 5260,-Kč.

Brrr, ty ceny tady v Norsku jsou vážně hustý. Ale přiznávám, že jsme doma chvilku nad tímhle výletem i přes vysokou cenu uvažovali. Nakonec jsme se rozhodli až po zkouknutí videa na youtube, kde je jízda zachycena. Milovníci vlaků odpustí, ale až na pár nej na trati, je to pořád jen obyčejný vlak.

Navíc natřískaný turisty. A tak zůstáváme u našeho předem koupeného výletu autobusem na vyhlídku. Zastávku nacházíme v pohodě a protože je ještě čas před odjezdem, tak jdeme mrknout na suvenýry. Kupujeme další magnetku a vracíme se na zastávku, kde už pár lidí přibylo. Jen se postavíme do fronty, už u nás zastavuje autobus a my nastupujeme dovnitř. Ukazujeme jízdenky a na oplátku dostáváme interaktivní mapku a sluchátka s nějakým bazmekem. Tenhle bazmek prý máme namířit na čísla na mapce kudy pojedeme a ve sluchátkách uslyšíme průvodce.

Na výběr je plno jazyků, ale čeština samozřejmě ne. Autobus se rozjíždí a já chvilku vypadám jako Luis de Funes ve filmu četník v New Yorku (kde se na četnické konferenci v New Yorku snaží přepnout překlad ve sluchátku), ale protože češtinu opravdu nenacházím, tak nechávám němčinu, které rozumím asi nejvíc. Autobus jede jako by nás ukradl a já se ze sluchátka dozvídám, že celá cesta by měla trvat asi 1,5 hodiny, z toho 30 min cesta tam, 30 min nahoře na vyhlídce a 30 min cesta zpět. Jízda kolem fjordu je zajímavá a hezká, ale po chvilce trošku nudná tak, jako informace ze sluchátka. Pak ale autobus začíná strmě stoupat do kopce, Zatáčka střídá zatáčku a pohled na úzkou silnici před námi a velké srázy na boku pod námi mi docela ubírají na klidu i nudě.

Říkám si, že je štěstí, že proti nám nic nejede a v duchu si představím cestu z Mariánských Lázní na Kladskou, kde je také celkem úzká cesta (každopádně ne tak úzká jako tady) a kde v době, kdy jezdí autobus tam a zpět je vjezd automobilům zakázán. Zřejmě to mají tady stejně, myslím si. A v tom vyjíždí ze serpentýny proti nám auto a za ním další. No paráda, to jsem zvědav, kdo uhne. Autobus i auto naproti najíždí na samý okraj silnice. Nevím jak ty lidi v autě, ale my v autobusu, který se díky sjetí pravou polovinou mimo silnici slušně naklonil, ani nedutáme. Ani nevím jak, ale s auty se míjíme a až na dva skoky, kdy se autobus v zatáčce prostě nevejde a zadním kolem přeskočí přes obrubník, se v pořádku dostáváme na vrchol k vyhlídce.

Na fotkách vyhlídka vypadá trošku jinak, větší a hlavně prázdnější, ale i tak je to hezké místo s nádherným výhledem na celý fjord. Když vidím tu výšku, ze které hledíme dolů na hladinu, tak je mi mdlo při pomyšlení na cestu zpět. Cesta dolů je stejně adrenalinová, možná i o to víc, že nyní při úhybném manévru se autobus naklání směrem do propasti. Když se řidiči podaří v jedné zatáčce opřít autobus o svodidlo, což vydává zvuk podobný při nárazu Titaniku na ledovec, je slyšet najednou po celém autobuse zacvakávání bezpečnostních pásů. Němec vedle přes uličku odpoví na můj pohled: „sicher ist sicher“.

Zbytek cesty podél fjordu už je klidný. V přístavu vystupujeme a Barča se od nás odděluje, že má na lodi ještě program. Já s Jitkou a Terkou se ale chceme ještě trošku cournout a tak koukáme do mapy, kam by se dalo jít. Z domova víme, že je pár km odtud nějaký vodopád Brekkefossen, ke kterému se dá dojít. Procházíme městečkem a vizuálně sledujeme vodopád v kopci, jestli se přibližuje.

Překonáváme řeku po mostě a po cestě docházíme k odbočce vedoucí strmě nahoru k vodopádu. Nicméně odbočka je zatarasena cedulí, která v místní hatmatilce říká asi něco jako zákaz vstupu nebo vstup na vlastní nebezpečí. Věříme druhé variantě a na vlastní nebezpečí překonáváme zátaras. Po pár desítkách metrů jsou tu vrátka s nápisem zavírat. Takže vcházíme dovnitř a zavíráme za sebou.

Konečně je tu klid a příroda a tak si odskakujeme na malou. Pak následují další vrátka a chvilku se jde po velkých kamenných schodech. Ty ale v následující zatáčce mizí a jde se zase jen po pěšince. Je horko a díky šplhání na kopec se brzy pěkně potíme. Terka je kupodivu rychlá a neustále nás vybízí k rychlejšímu kroku. Proti nám potkáváme starší pár z Holandska vracející se shora a prý už je to jen kousek a je to tam „amazing“. A opravdu, za chvilku jsme nahoře a výhled na Flåm je úžasný.

Nalevo od nás je slyšet a po chvilce i vidět veliký vodopád. Chvilku se vydýcháváme a poté už jdeme blíž k vodopádu. Čím blíž jsme, tím větší sprška drobných vodních kapek na nás přistává. Teplota navíc klesá šíleně rychle. Zatímco před chvilkou bylo horko k padnutí, teď téměř u vodopádu mi naskakuje husí kůže. Ta husí kůže je ale nejen z chladu, ale i z místa, kde jsme.

Od vodopádu se vracíme na vršek kopce a děláme pár fotek. Čas je ale neúprosný a pokud nechceme odtud sledovat i naší loď jak odplouvá, musíme se vydat zpět. Cestou odlovujeme kešku a pak už následuje sešup dolů. Proti nám se do kopce šplhá nejprve nějaká rodinka se psy a nevím, kdo vypadá ztrhaněji, jestli páníčkové nebo jejich čtyřnozí miláčci. Po pár minutách potkáváme nějaký pár, který se ptá, jestli jdou správně k vodopádu a jak je to ještě daleko. Ze srandy říkám, že je čeká posledních 10 km. Zatímco jeho partnerka vtip pochopí, o něj se pokouší infarkt. Procházíme opět brankou a já začínám dumat, proč tam vlastně je, když jsme na žádnou zvěř nenarazili a v tom to vidím před sebou.

Kráva nebo býk, nevím, prostě nukleární hovado. Holky ji nevidí a pokračují dál a protože nechci riskovat šok z blízkého setkání, řeknu jen stůjte a ukazuji dopředu. Jenže směrem dopředu stojí i Terka, která když vidí moji nataženou ruku, tak si myslí, že má na hlavě pavouka a zaječí. Jitka krávu vidí a je jak opařená. Uklidňuju je a říkám, že půjdu první a zkusím krávu nějak odehnat a až se mi to podaří, tak aby obě v ten moment proběhly kolem mě směrem k východu. Kráva nás díky zaječení zaregistrovala a zvědavě si nás prohlíží. Dělám několik kroků dopředu a kráva, která o blízké setkání nestojí o nic víc než my, dělá pár kroků mimo cestu.

Procházíme kolem…respektivě já, Terka mě rychlým krokem míjí a zbytečně se snaží dohonit Jitku. Ta, díky pro mě nepochopitelnému zrychlení už stojí za druhou brankou. Křovák hadr. Není to poprvé, kdy vidím, jak rychle jí to běhá. A pokaždé za jejími skvělými bežeckými výkony stálo podobné zvíře. Ale to už jdeme po normální cestě a jen pohled vzhůru na vodopád nám ukazuje, kde jsme byli. Řeku tentokrát přecházíme o něco blíž městečku Flåm. Hned za mostem je něco jako kamenná pláž. Napadá nás, že bychom se mohli na chvilku zout a osvěžit nohy.

A je to opravdu velmi osvěžující. Oplachuju si obličej a voda krásně voní. Už jsme to i slyšeli a četli, že v Norsku se dá napít z řeky a tak dostáváme pro našince bláznivý nápad a vodu ochutnáváme. Chutná báječně a mě je jen líto, že tohle u nás zkusit jen tak nemůžeme. Obouváme se a jdeme se ještě projít po městečku. V přístavu odlovujeme kešku a pak už míříme na loď.

V baru na recepci si dáváme opět něco na osvěžení. Domlouváme se, co s dnešní servírovanou večeří. Kromě Terky se nám moc na večeři nechce, ale mně je Terky líto a tak se „obětuji“ a na večeři jdeme jen my dva. Jitka s Barčou se jdou nadlábnout do bufetové restaurace. Já si dávám jako hlavní chod vepřovou panenku a Terka langustu…a je to výborné jako vždy.


Flåm je další opravdu krásná zastávka a pokud naše dnešní vyprávění někoho přesvědčí o návštěvě tohoto místa, může se podívat jaké lodě tam mají namířeno kliknutím na stránku PTTOURS.

Mohlo by se vám také líbit

2 komentáře

Mužíková 19. 9. 2018 - 15:34

Krásné! Opět jsem se dozvěděla zajímavosti. Hodně mě překvapilo pití z řeky.
Teda to udělat u nás,byl by určitě problém. Moc děkuji za vyprávění a krásná fota.

Odpovědět
Jitka a Martin 21. 9. 2018 - 9:58

Norsko je opravdu moc krásné, příroda úžasná, je tu skutečně velmi čisto a pít z řeky se nám nezdálo vůbec riskantní, ta voda byla tak průzračná… no a jak je vidět, přežili jsme to 🙂

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies