Poslední zastávka před vyloděním, francouzský přístav Marseille. Marseille je hlavní město levandulových polí, tedy hlavní město Provence a zároveň po Paříži druhé největší město ve Francii. V době francouzské revoluce odešlo z Marseille do Paříže 500 dobrovolníků s bojovou písní (později nazvanou Marseillaisa), která se stala francouzskou státní hymnou. Nedaleko leží Frioulské ostrovy, jejichž součástí je ostrov If s pevností, která sloužila jako vězení. Mezi její vězně, tedy alespoň ty literární, se řadí i Edmont Dantes alias Hrabě Monte Christo ze stejnojmenného románu od Alexandra Dumase.
Už doma Terka přišla s tím, že prý Marseille po vzoru Hollywoodu umístila na nějakém kopci obrovská písmena názvu města. A proto při připlouvání do přístavu v Marseille už z dálky koukáme, zda písmena náhodou neuvidíme. A po chvilce opravdu písmena vidíme. Myslím, že v okolí je více vyšších a hezčích kopců, kde by se ten název Marseille vyjímal o něco lépe, ale i tak je to hezké.
Včera večer za námi na večeři přišel opět pan Štěpánek z CK PT TOURS, prý jak je to s námi, jestli se nám výlet do Barcelony líbil a jestli jedeme s ním a českou partou i dnes. Popravdě jsme řekli, že výlet do Barcelony byl super, ale Marseille, že už trochu známe z předešlé plavby před dvěma roky na MSC Preziosa a také, že chceme zkusit najít free shuttle bus, na který Jitku upozornila naše kámoška Radka z Liberce (stejný cvok do plaveb jako my) a pak převozem se dostat na nějaký ostrůvek kvůli koupačce. O existenci free shuttle busu neměl pan Štěpánek ponětí, ale není divu…jedná se o docela horkou novinku. Slíbili jsme mu, že mu večer po návratu na loď poreferujeme, jak jsme dopadli.
Free shuttle bus
Po snídani jsme se tedy vydáváme ven z lodi a zatímco předloni jsme zamířili k taxi, které nás dovezlo za nějakých 20 € až do starého přístavu (což je mimochodem lacinější než shuttle bus od MSC – tedy alespoň při 3 a více osobách), teď jdeme po zeleném chodníku hledat bezplatný odvoz do města.
Po nějakých 900 metrech (asi 15 minut) jsme na kruhovém objezdu, kde opravdu stojí improvizovaná čekárna a v ní už čeká na autobus několik málo lidí.
Ani moc dlouho nečekáme a autobus už tu je. Usazujeme se na sedačkách a necháváme se odvážet do centra. Free shuttle bus tedy nejede až ke starému přístavu, ale to nevadí. Vysazuje nás na Place de la Joilette, odkud je to do starého přístavu po Rue de la Republique asi 1,6km. My ale jdeme delší a líbivější trasou podél nábřeží, kde po levé straně míjíme Cathedrále La Major a o kus dál po pravé straně Museum of European and Mediterranean Civilisations (Musée des Civilisations d’Europe et de Méditerranée). Tam měla naplánováno jít Barča, ale bohužel domluvený sraz s jejími kamarády z jedné z minulých plaveb ztroskotává. Bere to ale statečně a prý se sem někdy vydá s nějakou kámoškou ze školy. Nabídku, že může jít dovnitř a že si pak dáme někde sraz tedy odmítá.
Plavba na ostrov se nekoná
Procházkovým tempem přicházíme ke starému přístavu Le Vieux Port. Procházkovým proto, že se mi podaří cestou sklouznout pravou botou po čemsi nechutném, co raději nebudu jmenovat. No a trvá tedy opravdu dlouho, než se mi to psí „hovno“ podaří dostat z podrážky. Jako na potvoru nikde žádná louže, ale naštěstí nedaleko od nás omývají v přístavišti spodek lodi a voda stříkající z hadic a odrážející se o loď si to míří na chodník proti mně…hurá. Nakonec i přes tuto malou nehodu nakonec přicházíme k Le Vieux Port.
Starý přístav nás vítá silnou vůní ryb. Právě tu probíhá dopolední rybí trh a my se tak můžeme podívat, co to tady vlastně pluje za potvory ve zdejších vodách.
Starý přístav má jednu novodobou atrakci a tím je kromě ruského kola i zrcadlová střecha. Nelze ji přehlédnout už díky tomu, že dost lidí se najednou dívá a ukazuje nad sebe. My nejsme výjimkou. Co nás ale dostává je ohromná fronta na lodní dopravu na Frioulské ostrůvky, kde jsme plánovali koupačku. No ale i tak jdeme poslušně do fronty, kde zjišťujeme, že jedna hrozně dlouhá fronta je na lístky a druhá ještě delší je skrz bezpečnostní kontrolu, na loď. Ufff. Frontu na lístky si vystojíme, ale když po nás pokladní chce něco více než 40 € (v roce 2015 jsme platili 8,10 €) za přeplavbu a zároveň vidíme, že loď, která právě odplouvá spolkla stěží třetinu druhé fronty, tak s vidinou že bychom se na ostrůvek dostali až třeba za 2-3 hodiny (odjezdy lodí podle vyvěšeného jízdního řádu tomuto výpočtu odpovídají) prostě rezignujeme. Odcházíme opodál, abychom se poradili, co dál.
Nakonec se rozhodujeme zda jet autobusem linkou č. 83 a pak pokračovat linkou č. 19, dokud neuvidíme nějaké hezké pláže (jednu z nich měl prý oblíbenou J. F. Kennedy) a tam se svalit na pár hodin nebo jet atobusem linkou č. 60 a vyjet k Bazilice Notre – Dame de la Garde. Rozhodování je rychlé. Vzhledem k tomu, že nás čeká poslední odpoledne a večer na lodi, tak raději rychlý výlet k bazilice a pak zpět na loď užít si těch pár posledních hodin.
Bazilika Notre – Dame de la Garde
Takže hurá na zastávku. Nahoru k bazilice sice jezdí i turistický vláček, ale všichni shodně volíme raději místní dopravu. Nebo se dá jít pěšky po schodech, ale díky horku přece jen volíme pohodlnější způsob dopravy. Na zastávce už pár lidí stojí, tak se k nim přidáváme. Netrvá to ani pět minut a autobus je tady. Lístky jdou koupit u řidiče, což je pro nás úleva, že nemusíme ještě hledat místo, kde by se dali rychle koupit. Nasedáme a odjíždíme na kopec. Řidič má asi příbuzného v Taormině na Sicílii, teda aspoň mi to tak přijde. Úzkými uličkami se proplétá bravurně i když místo dost nebezpečně. Po pár minutách jsme ale na konečné a vystupujeme.
Od zastávky je to ke vstupním dveřím kousek po silnici nahoru. Vcházíme dovnitř a zjišťujeme, že je vše zdarma, kromě vstupu do muzea. Přijíždí výtah a toho hned využíváme a jedeme nahoru. Výtah zastavuje na patře s označením krypta a tak i když jsme prvoplánově chtěli až nahoru k bazilice, vystupuje v kryptě. Procházíme kryptou, kde jsou hroby marseilleských biskupů a míříme konečně k bazilice. Nejprve jdeme mrknout na výhled. A ten je opravdu úžasný. Krásný panoramatický pohled na celé město a celý záliv.
Namačkáme několik fotek a jdeme juknout do baziliky. Bazilika Panny Marie Strážné, zvaná častěji jako Notre-dame de la Garde je asi nejvýraznější památkou a zároveň skvělým orientačním bodem v celé Marseille. Tyčí se ve výšce 154 m.n.m. a nepřehlédnutelná socha Panny Marie s děťátkem prý ochraňuje všechny obyvatele Marseille. Bazilika pochází z 19. století a byla postavena v románsko-byzantském stylu na místě, kde už ve 12. století stávala kaple. Vstup do kaple by se dal srovnat se vstupem do Kauflandu v období slev. Tady prostě nejsme mezi prvními a je to znát. Dovnitř ale přece jen alespoň nakoukneme. Při odchodu se míjíme s naší českou skupinou. Cestou na zastávku si chceme ještě odběhnou na toaletu, ale asi i tam vypukly nějaké slevy. Vzdáváme to, tak akutní to naštěstí není a jdeme na autobus. Autobusem tentokrát jedeme až na konečnou, která je poblíž Muzea a Nové Katedrály.
Adieu Marseille
Cestou na free shuttle bus se jdeme podívat na Cathedrale La Major – Novou katedrálu, která byla postavena podobně jako Notre-dame de la Garde v 19. století a je rovněž postavena ve stejné stylu, tedy románsko-byzantském. Zde je o poznání méně lidí.
V jednom z krámků po cestě zastavujeme a kupujeme malé pozornosti – provensálská mýdla s vůní levandule. Vzdálenější nástupní stanice free shuttle busu nám hraje do karet a díky umístění mimo hlavní turistickou trasu máme možnost nákupu suvenýrů za mnohem příznivější ceny.
U autobusové zastávky se nyní tlačí celkem dost lidí. Nástupní stanice je na opačném kraji velkého přístavu, než kde kotví naše loď, odtud odjíždí trajekty např. do Afriky. My si v klidu sedáme na obrubník u zastávky a sledujeme, jak naproti nám vyskakují z aut (čekající na trajekt) lidé a něco na sebe křičí. Než se spustí bitka, stačí zakročit ochranka. No alespoň nám tohle divadlo zkracuje čekání na náš shuttle bus. Konečně je tady a my odjíždíme zpět na loď. Shuttle nás vyhazuje o něco blíž, než je jeho zastávka, kde jsme ráno nastupovali. Ale co, o 100 nebo 200 metrů navíc nás nezabije. Cestou Terka neodolává a aspoň nohy si ochlazuje v azurově modré vodě.
Poslední večer na lodi
Po návratu na loď se jdeme nejdřív osvěžit do kavárny nad recepcí a pak do bufetové restaurace něco polknout. Dnes jsme trošku zmatení, co se večeře týká. V palubních novinách není ani zmínka o doporučeném oděvu. Budeme improvizovat a oblečeme se neutrálně. Restauraci jsme popsali už v díle Den na moři. Bez ohledu na popsané nedostatky, bylo jídlo po všechny dny výborné.
Po večeři nás čeká rychlé balení kufrů. Toho se ujímá Jitka, ale nedokončí to, protože spěcháme na jedno z největších zklamání na lodi, na rozloučení v divadle (také už jsme popsali v díle „Na moři„). Po divadle si jdeme naposledy sednout do British Pub a rozloučit se tam s naší milou servírkou a dokonalou živou hudbou. Budeme moc rádi, pokud na ně na některé z příštích plaveb někdy v budoucnu narazíme. Po rozlučce se rozdělujeme a zatímco Jitka s Terkou jdou dobalit kufry, já mířím na recepci, abych vyrovnal účet. Naivně si myslím, že fronta už nebude v tuto pokročilou dobu v 00:15 hod. tak hrozná…omyl. A tak čekám 10 minut, 20 minut. V tom přichází nějaká ostraha, která frontu uzavírá a nikoho dalšího už nepouští. Nám, co jsme před ním jen říká, že je možné, že se na nás nedostane a že budeme muset přijít ráno. Že prý se jim každou chvilku vypnou systémy a nastartují až v 06:00 hod. Nejsem sám, kdo má chuť ho prohodit oknem, pokud by se tak stalo. Naštěstí minimálně na mě přichází řada 00:55 hod. A tak kufry nestíháme dát za dveře do 01:00 hod, jak máme napsáno v pokynech. S asi 20 minutovým zpožděním je na chodbu vystrkáváme., ale v té době už chodba samozřejmě prázdná. :/
Jdeme spát s tím, že snad ráno kufry před kajutou už nebudou 🙂 Hmm, jaké je naše překvapení, když …
…ale to až v posledním díle
1 komentář
Tak jsem si opět se zájmem přečetla deník ! Při každém čtení jen zírám,jak je možné si zapamatovat všechny názvy starých památek,čísla autobusů,časy odjezdů,trasy,ceny,no prostě je toho moc. Je to připravené pro ty,kteří se vydají na stejnou dovolenou. To je úžasné !! Určitě to rádi ocení.
Na Marseille by bylo asi co obdivovat celý týden a ne jen několik hodin.
Krom památek mě také zaujal zrdcadlový strop ve starém přístavu.
Děkuji za hezké,poutavé čtení. Mužíková