Home 2017 - MSC Meraviglia MSC Meraviglia 2017 – Valletta a Mdina

MSC Meraviglia 2017 – Valletta a Mdina

od Jitka a Martin
0 komentář 73 zhlédnutí

Ráno se opět nechce vstávat. Na lodi toho moc nenaspíme a tak se to sčítá. Moc chybí na kajutě venkovní webkamera. Na starších lodích byla a už jsme si na ní docela zvykli. Na vnitřní kajutě totiž člověk neví, zda je noc či den a také ráno pohledem na venkovní obraz jsme věděli, jestli bude slunce vycházet na levoboku nebo na pravoboku, na zádi či na přídi. Pokud by totiž na této lodi byl východ slunce na přídi, tak bychom mohli  klidně spát dál. Na této lodi, na osmém divu světa, jak ji MSC Cruises přezdívá, se na příď totiž nemáte šanci dostat, pokud nemáte zakoupenou drahou kajutu. Další velké mínus této lodi. Plusy a mínusy jsem ale slíbil shrnout v jiném článku, tak zpět. Východ slunce je dnes na zádi a nemůže být jiný než parádní, bez jediného mráčku a s minimálním počtem lidí.

Po východu slunce na snídani a pak už vzbudit holky a hurá na pevninu. Dnes nás čeká nejjižnější destinace naší plavby, ostrovní stát Malta a její hlavní město Valletta. Na Maltě se během staletí vystřídali Féničané, Kartágo, Římané, Byzanci, Arabové i Normani. V roce 1530 Maltu získal křesťanský / vojenský – Maltézský řád Johanitů, kteří měli chránit Evropu před vpádem Osmanů. Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení i za cenu velikých ztrát podařilo odrazit mnohonásobně větší vojska Osmanského sultána Sulejmana I. Město Valletta bylo založeno 1566 právě po tomto velkém obležení Malty, velmistrem Johanitů Jeanem de La Vallette. V roce 1798 obsadil Maltu Napoleon, ale od roku 1800 už patřila Malta do područí Britů.

Valletta

Ranní připlouvání do Valletty je okouzlující. Slunce, které teprve šplhá na svou každodenní dráhu, nasvěcuje celé přístavní město tak, že vypadá, jako by bylo ze zlata. Ulice v historickém centru Valletty jsou postavené rovnoběžně, to je vidět už při připlouvání do přístavu. Jedná se o promyšlený tah, díky má proudit do ulic chladnější vzduch od moře a dělat tak zdejší vedro o něco snesitelnějším.

Výstup z klimatizované lodi ven je skoro vždy teplotním šokem, ale dnes je jasné, že bude slunce pálit jako blázen. Hned v přístavu odlovujeme společnými silami první maltskou kešku a pak už jdeme po nábřeží kolem vozidel taxi, jejichž SPZ začíná TAXI a za tím následuje číslo. Za stanovištěm taxi je další odchytné místo na turisty z lodě, kočáry s koňským spřežením. Nenavazovat oční kontakt, nenavazovat oční kontakt…to je heslo, kterým se řídíme v destinacích, nechceme-li se s lovcem turistů zaseknout a pak hledat argumenty, proč nechceme využít jistě skvělé ceny za vyjížďku. Daří se a my v klidu pokračujeme dál až k výtahu Barraka Lift, který nás za 1€/os. vyváží na Upper Barrakka Gardens– horní část zahrad Barrakka. Jde o jedny z nejkrásnějších zahrad Valletty, vytvořené na nejvyšším místě městských hradeb, založené v roce 1651, nabízející procházku mezi rozkvetlými záhony a krásný panoramatický výhled na přístav i protější břeh zálivu.

Na spodnější části terasy je umístěna baterie osmi děl, ze kterých prý každý den zazní slavnostní salva. Nevím, my to štěstí být u toho nemáme. V zahradě je také malý kiosek se stolky a židlemi, kde to vypadá jako v království koček a holubů. Pár koček leží na židlích, dvě dokonce na stole a ostatní se tu promenádují líným krokem spolu s holuby. Možná je to horkem, možná jsou kočky překrmené, možná líné a možná ani neví, že holub může být kořist a jídlo. Napadá mě scénka z filmu Hledá se Nemo: „ryba je kámoš“. Necháváme kočky a holuby jejich celodenní siestě a pokračujeme dál. Přicházíme na na malé náměstíčko, kde stojí Auberge de Castille (sídlo maltské vlády) a naproti pošta. Tam kupujeme za více než příznivé ceny pohledy a známky.

Zatímco je Jitka vypisuje, já se jdu podívat na sochu stojící opodál, na Piazza Jean de Vallette. Jak už název náměstíčka napovídá, je socha věnovaná zakladateli města, velmistru řádu Johanitů Jean de La Vallette. Pokračujeme dál a chvilkami si připadám jako v sauně. Naštěstí v užších uličkách je o něco příjemněji.

I po několika desítkách let samostatnosti jsou téměř na každém kroku vidět pozůstatky britské nadvlády. Mezi nejviditelnější patří jízda vlevo a také klasické červené telefonní budky a poštovní schránky známé z Londýna.

Procházkou kolem katedrály sv. Jana, kde kromě bohaté výzdoby je i obraz „Stětí Jana Křtitele“ (1608) od Caravaggia (ten je ale zakázáno fotit), poté přes náměstí St George’s Square a postranními uličkami se dostáváme k Lower Barrakka Gardens – plno exotických květin, památník v antickém stylu a nádherný výhled na moře, na Siege Bell – válečný památník a Grand Harbour dělá z tohoto místa jedno z nejatraktivnějších míst ve Vallettě.

Cestou ze zahrady se od nás odtrhává Barča, kterou to táhne zpět na loď. Já, Jitka a Terka tedy pokračujeme dál sami. Zpět přes historické centrum se dostáváme až k autobusovému nádraží, kde Jitka bleskově zjišťuje, z jakého nástupiště nám to jede do starého města Mdina, kolik stojí lístek a jak a kde se kupuje.
„Tiché město“ Mdina je jedním z mnoha lákadel na tomto ostrově. Je to původní hlavní město Malty. Pro svou polohu uvnitř ostrova a na vyvýšeném místě bylo po opevnění takřka nedobytné. Velmi silné zemětřesení ale v roce 1693 zničilo většinu budov ve městě. Kolem roku 60 našeho letopočtu na místě dnešní Mdiny měl údajně nějaký čas bydlet apoštol Pavel, poté se se svojí lodí u břehů Malty ztroskotal.

Mdina

Autobus do Mdiny jede z nástupiště C2 a bus linky 51, 52, 53. Pohledem na jízdní řád zjišťujeme, že nám právě jeden autobus ujel a na další musíme čekat cca. 15 minut. To není žádná tragédie. Čekání uteče jako nic a náš autobus je tady. První co bouchne do očí je jeho SPZ…tak jako taxi mají SPZ začínající TAXI, tak autobusy tady mají SPZ začínající BUS. Během výletu sice ještě vidíme stařičkou Škodu Favorit s SPZ začínající CAR, ale to je spíše náhoda. 🙂

No zpět do autobusu… U řidiče kupujeme časové dvouhodinové jízdenky a usazujeme se na sedadlech maličkého autobusu. Cesta trvá zhruba 40 minut. Že jsme konečně na místě víme podle řidiče, který ví dobře, kam chtějí turisté jet a tak dost hlasitě hlásí Rabat – Mdina. Od autobusové zastávky je to kousek ke vstupní bráně – Mdina Gate.

Mdina je sice tiché město co se týká aut, ale zvonek upozorňující, že máme okamžitě uskočit, jinak skončíme pod kopyty koní a koly kočárů, vozící „línější“ část turistů, je tu slyšet velmi často. Vstupujeme do města a musím uznat, že nějaké kouzlo tohle místo má.

Procházíme malebné uličky města až na samý konec na Bastion Square, odkud je hezký výhled na okolí. Zpět jdeme postranní uličkou, kterou se dostáváme ke Katedrále sv. Pavla. Tato katedrála byla údajně vybudovaná přesně na místě, kde prý svatý Pavel roku 60 n. l. obrátil na křesťanskou víru tehdejšího římského místodržícího Publia.

V celém městě je sice až na výjimky zakázána automobilová doprava, ale upřímně řečeno zde je takových výjimek zaparkováno celkem dost. Ale i tak svou přezdívku „tiché město“ si Mdina právem zaslouží.

Čas se opět pohnul o něco dopředu a nám nezbývá, než se pomalu vrátit do Valletty. Z autobusu ve Vallettě vystupujeme o zastávku dříve, jdeme odlovit jednu keš do blízkého parčíku a pak kolem kostela sv. Publiuse. Když Terka slyší, jak se kostel jmenuje, může se potrhat smíchy…no po pravdě my taky…kdyby tak domorodci tušili, jak to zní v našem jazyce. 🙂
Odtud v dalším parčíku zkoušíme najít ještě jednu kešku, ale bohužel neúspěšně. Je mi to celkem líto, protože zjistit souřadnice, kde má keš být ukrytá, stála Jitku minimálně jeden večer, strávený luštěním šifry. Nedá se nic dělat, končíme s hledáním a jdeme zpět na loď.  Další den nás čeká celodenní přeplavba do Barcelony, takže bychom si mohli přispat, ale to bychom nebyli my. To už je ale další díl cestopisu…

Shrnutí – Malta je parádní zastávka a určitě ji řadíme mezi zastávky, které si rádi zopakujeme. Na Maltě bychom příště chtěli zajet autobusem do Popeye Village – vesnice Pepka námořníka. Leží nad zálivem Anchor asi dva kilometry od městečka Mellieha. Vesnice vznikla za pár měsíců jako kulisy pro hraný film. A zatímco film byl propadák, vesnička prý zažívá obrovský úspěch. A mnoho dalších míst tu stojí za to navštívit (Megalitické chrámy – zejména Ggantija na ostrově Gozo) atd. Bohužel za půlden se všechno stihnout nedá, ale i tak jsme si dnešní den užili.


 Valletta a Mdina

Doprava z Valletty do Mdiny
Autobusem – ze zastávky C2 – linky 51, 52, 53


Jízdné
časová 2-hodinová jízdenka  –  2 €

Mohlo by se vám také líbit

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies