Úvod 2018 - MSC Preziosa MSC 2018 – Bergen, město deště

MSC 2018 – Bergen, město deště

od geomarbes
4 komentáře 149 zhlédnutí

Kdyby se mě někdo po probuzení a pohledu ven při připlouvání zeptal, jak se městu Bergen říká, pak bych si asi i bez znalosti správné odpovědi tipnul správně. Venku zatažená obloha, celkem zima a déšť. Ano připlouváme do města deště, do Bergenu.

Prý tu prší průměrně 213 dní v roce a dokonce tu pršelo nepřetržitě skoro tři měsíce v kuse. No brrr. Tohle teda fakt nemusím, navíc pohled na nepříliš vábný přístav jako by říkal: „zůstaň v posteli“. Neposlouchám a jdeme s Jitkou na snídani. Počasí stále nic moc, ale předpověď slibuje zlepšení. Jdeme tedy zpět na kajutu a probouzíme holky. Bára nás ale odmítá s tím, že ven půjde později. A tak vyrážíme jen s Terkou. Od lodě je zajištěna kyvadlová doprava. Asi aby se jim tam turisté nemotali mezi kontejnerovými nakladači. Sedáme do jednoho z připravených autobusů a po chvilce vyrážíme.

Autobus se vymotává z přístavu a vyhazuje nás o pár set metrů dál, kousek za přístavem. Odtud jdeme směr centrum. To je odsud opravdu jen pár minut chůze. Stará přístavní čtvrť Bryggen je úchvatná i v tomto zcela neúchvatném počasí. Dost se podobá kodaňské čtvrti Nyhavn. Děláme pár fotek Bryggenu přes vodu a potom pomalu kolem rybího trhu, kde vidíme prodávat druhy ryb, které jsme dosud nikde neviděli.

Někde tu mají mít velrybí hamburger, ale dát si ho se mi trošku příčí. Prostě si myslím, že by velryby měly být chráněné celosvětově a to že Japonsko a Norsko na to kašle, to se mi moc nelíbí a nechci tenhle lov podporovat. Od krytého rybího trhu zatáčíme podél vody na stánkový rybí a květinový trh, kde Terka neodolává a kupuje si kelímek ovocného mixu (jahody, maliny, ostružiny, borůvky a kdoví co ještě).

Kolem námořního muzea přicházíme k prvním domkům na nábřeží Bryggen. Bryggen je nejstarší čtvrtí Bergenu tvoří ho 58 dřevěných domů na kamenných základech. Opravdu hezké stavby, ale nás lákají stavby ukryté za těmito domky. Jde o průjezdy mezi domy vedoucí do několika úzkých uliček po jejichž obvodu jsou původní zrekonstruované staré dřevěné stavby.

Vchod k nim nacházíme rychle a náhle jako bychom se přemístili v čase. Stačí si při chůzi po kamenité cestě či po dřevěné pavlači představit, jak to tu vypadalo před půl stoletím a hned cítím čerstvé ryby, kávu a jiné zboží se kterým se tu obchodovalo.

Ze snění nás budí zvonící telefon z naší doby. Barča se probudila a zajímá se o to, jak se dostane do města, kde zastavuje autobus a kde je co k vidění. Navíc prý se probudila a na stole je kyblík se šampaňským a cedulkou s číslem pokoje, která jasně dokazuje, že jde o omyl. A co s tím má udělat. Zatímco s ní Jitka mluví a domlouvají se spolu, že bude nejlepší jít za stewardem a jeho omyl napravit, tak pomalu opouštíme uličky Bryggenu a přesouváme se pomalu k lanovce Fløibanen, kterou chceme vyjet nad Bergen a odkud máme v plánu si udělat hezkou procházku zpět do města.

Akce lanovka

U lanovky to celkem žije, ale žádná velká fronta u pokladny se tu nekoná. Kupujeme lístky a jdeme chodbou až k turniketům. Tam pípáme naše jízdenky a hned za námi už turniket další lidi nepouští. Hurá, máme štěstí. jsme jako první na řadě do další lanovky.

Lanovka už tu stojí a je plná. Říkám si proč neodjede nebo pokud právě přijela, proč nevypustí lidi ven. Po pár minutách se od obsluhy dozvídáme, že došlo k nějakému technickému problému a že to pár minut bude trvat. Trvá to víc než půl hodiny, než nám obsluha řekne, že lanovka už by každou chvilku měla být ready. A opravdu lanovka popojede pár metrů a pouští cestující ven. Na jejich obličejích je vidět, že mají radost, že je tahle kovová potvora pustila ven. My se radujeme taky, protože doufáme, že za chvilku spolkne nás a vyveze nahoru. Naše radost ale netrvá dlouho. Obsluha nám oznamuje, že v rámci bezpečnosti se musí udělat několik jízd bez lidské posádky a že tak za 30-60 minut by to mohlo být v pořádku. Tahle informace funguje jako střelba do lidí.

Kopec se nekoná

Okamžitě se spolu s většinou čekajících lidí přesouváme k pokladně, kde nám mají vrátit jízdné. To nám také vrací a my za pár okamžiků stojíme před budovou lanovky, s několika norskými noky (NOK=norská koruna) a vymýšlíme náhradní plán. Zatímco jsme čekali na lanovku, tak se nebe vyčistilo a nikde není vidět pomalu ani mráček. O to víc mrzí zmařená procházka. No nedá se nic dělat. Míříme tedy do Baparken, což je velký park uprostřed města s hlavní dominantou jezerem Lille Lungegårdsvann a okolními budovami muzea umění KODE. Tam si sedáme a pozorujíce okolní ruch, klidné kachny kroužící po hladině se svým potomstvem i otravné racky, vybalujeme svačinku. Jitka se vzdaluje s cílem odlovit kešku a my s Terkou se bavíme pohledem na malou italskou holčičku, která krmí kachny a racky.

Rackové si ale zřejmě nárokují každé sousto v okolí jezera a dotírají nejen na kachny a lidi, kteří je krmí, ale i jeden na druhého. Někdy je srandovní pozorovat, jak jeden racek couvá před silnějším a to tak, že na kraji zavrávorá a s křikem padá do vody. Jitka mezitím přichází a společně jdeme prozkoumávat další místa ve městě. Jdeme do mírného kopce kolem kostela St. Paul a protože hned vedle jsou houpačky a prolézačky, zůstáváme pár minut a necháváme Terku, aby se tu vyřádila. Sama ale po chvilce přiznává, že ty houpačky dělají každým rokem menší a menší. Pokračujeme dál až k univerzitě, kde odlovujeme další kešku. Vpravo po pár krocích stojíme před luxusním kostelem St. John’s Church. V rychlosti nakoukneme dovnitř a pak už pokračujeme dál. Kousek od kostela další keška a potom už cesta krásnými uličkami klasických dřevěných domků.

Najednou se ocitáme u místa, kde nás vykopnul autobus. Na loď se nám ještě nechce a tak přemýšlíme, kam bychom ještě zašli.

Úkol: koupit magnetku

Vzpomeneme si, že jsme ještě nekoupili magnetku a tak úkol je jasný. Vracíme se zpět do Bryggenu. Teď už je tu mnohem víc lidí, ale na druhou stranu je teď mnohem hezčí počasí. Veliký obchod se suvenýry nacházíme mezi námořním muzeem a prvním domem Brygenu. Obchod je dvoupatrový a mají tu takových …píp…., že člověk neví, co by koupil komu na památku. V první řadě řešíme magnetku a nakonec se všichni shodujeme na jedné. Pak Jitka objevuje regál plný severských trolů, různých velikostí a podob. Shodneme se, že koupíme několik kouzelných trolů na památku. Vybíráme ty nejhezčí a jdeme k pokladně. Stoupáme si do fronty a slyšíme, jak prodavačka mluví se zákazníky anglicky.

To mě nepřekvapuje, protože v Norsku na nás všichni mluvili plynně anglicky (na rozdíl od nás), překvapuje mě naopak to, že s dalším zákazníkem mluví plynně francouzsky a s dalším německy. Pak přijde řada na nás. Pozdraví nás a ptá se odkud jsme. Když slyší, že z České republiky, tak se zamyslí a pak se omluví, že česky umí jen ahoj a jak se máte a jestli nebude vadit, že s námi bude mluvit anglicky. V duchu smekám klobouk a závidím její jazykovou zásobu. Po zaplacení se už vracíme zpět na loď, když nám volá Bára, že je ve městě s nějakou partou z lodi a že to je hustý město, jen trochu drahý a že pivo tady stojí 100 noků, tedy na naše kolem 300 Kč. Po hovoru se jdeme podívat na Photopoint, kde chci nacvakat nějaké fotky Brygenu z jiného pohledu.

Na místě pár lidí stojí a fotí. Já při pokusu je napodobit, čučím na foťák, který jen zabliká prázdná baterie a vypne se. Zkouším ho zapnout a rychle udělat pár fotek. To se daří než foťák usne nadobro. Cestou na loď ještě zastavujeme místním obchodě utratit poslední „noky“. Ale co vybrat? Ceny jsou jako u nás, jen v té norské měně. Nakonec to řešíme nanukem pro Terku. U pokladny podávám pokladní peníze a ona že ne, že je máme hodit do automatu, který je postavený před pásem. Trochu s nedůvěrou házíme mince do automatu a ten nám vrací drobné zpět…

Cestou k autobusu objevujeme na místě kudy jsme dnes už několikrát šli, něco jako chodník slávy. Fotím hlavně dlaždici pro Barču, dlaždici se jménem Paul McCartney.

Pak už se ale usazujeme v autobuse a jedeme zpět na loď. Bergen nás stejně jako předchozí destinace nezklamal, spíše naopak a opravdu sem rádi zavítáme někdy znova. Kdo by chtěl vědět, jaká loď má Bergen mezi zastávkami, může mrknout na stránku PTTOURS.

Na loď se dostáváme v čase, kdy je ještě dlouhá doba do večeře a protože nám pochodem po Bergenu celkem vytrávilo, jdeme se podívat do bufetové restaurace, co by se dalo sníst. Po jídle se vracíme na kajutu, kde Barča objevuje na své posteli srdce z pyžama, asi jako poděkování za vrácení „šampáňa“. Chvilku relaxujeme, ale jen opravdu chvilku. Dnes je totiž gala večeře a po večeři bezva program v divadle. Gala večeře má slavnostní nádech, protože až na výjimky jsou všichni hosté opravdu gala oblečeni, stoly luxusně prostřeny a tak i nálada je taková gala. Večeře opět bez chyby, dokonce přichází na řadu i něco, co nebylo na posledních dvou plavbách, slavnostní průvod číšníků s dorty za zvuků melodie „volare, o, o, cantare ….“

Divadlo

Divadlo slibuje italské hity, ale je to trošku zklamání…hity jsou spíše moderní než klasické, ale i tak si můžeme zabroukat pár písniček.


Po divadle je malá přestávka a po přestávce začíná MSC GOT TALENT, show, kterou zažíváme na lodi poprvé a je to celkem hezky a zábavně udělané. Potlesk je tu na místě a zaslouží si ho všichni, kteří se toho účastní, protože slyšet zpívat v divadle číšníka, recepční nebo sekuriťáka není prostě běžné. Ze všech je cítit nervozita a tréma, ale každý výkon je odměněn bouřlivým potleskem naplněného divadla. Po divadle nás Terka ukecává na karty a daří se jí to. Koneckonců zítra se nikde nekotví, tak proč trošku neponocovat.

Mohlo by se vám také líbit

4 komentáře

Mužíková 20. 9. 2018 - 16:32

Je vidět,že vám počasí přálo Článek se mi moc líbí i fotografie,
obzvláště ta s těmi racky a holčičkou.

Odpovědět
Jitka a Martin 21. 9. 2018 - 9:49

To je pravda, měli jsme obrovské štěstí, protože na severu je počasí ošemetné a kdyby nevyšlo, byla by to velká škoda.

Odpovědět
Pavla 21. 9. 2018 - 9:56

Děkuji za další pěkné počteníčko. Na Bergen jsem se moc těšila, mám tam kamarádku, která mě stále zve, doufám, že se tam vypravím. Nejvíce se mě ovšem líbí Terčino konstatování, že ty houpačky jsou nějak stále menší a menší!!! ha, ha…Za dobu, co sleduji všechny vaše foto, je mně to jasné!

Odpovědět
Jitka a Martin 21. 9. 2018 - 10:05

Jsme rádi, že článek pobavil 🙂 No ano, obě holky už nám z prolézaček, houpeček a spol. už krapet vyrostly, jen si to ne vždy chtějí připustit 🙂

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies