Home 2017 - MSC Meraviglia MSC Meraviglia 2017 – Cesta do přístavu

MSC Meraviglia 2017 – Cesta do přístavu

od Jitka a Martin
2 komentáře 136 zhlédnutí

Tak a je to tady. Je sobota 1.7. kolem půl deváté dopoledne a my sedáme do auta, které nás doveze na nádraží v Mariánských Lázních. Odtud nás čekají 2,5 hodiny vlakem do Prahy, kde nastoupíme do autobusu a staneme se účastníky zájezdu. Proč autobusem? Pravda je, že autem je to pohodlnější, ale… Benátky i Janov jsme si zkusili jak autem, tak autobusem a co se týká Janova, tak tam autem na rozdíl od Benátek už nechci jet. Důvodem je delší trasa a také totální chaos v městském provozu.

Dále pak parkování – v Benátkách je obrovské parkoviště přímo u terminálu, takže zaparkujete a vezmete si klíčky od auta sebou. V Janově na něco takového zapomeňte. Přijedete k terminálu, kde máte auto odevzdat i s klíčky neznámému zaměstnanci přístavu. Nebo to uděláte tak jako my a auto necháte zaparkované na parkovišti třeba u hotelu a po návratu když máte štěstí jako my, tak auto na místě najdete a třeba nebude mít ani promáčknuté dveře, jako mělo to naše. 🙂 No a taky si chceme vyzkoušet, jaké to je být účastníky zájezdu – teda alespoň částečně.

Ši-ši, ši-ši, húúúú

Na nádraží jsme včas a po chviličce čekání je tu náš vlak. V pohodě nalézáme rezervovaná místa v kupé, kde nás vítá spolucestující. Netrvá dlouho a dáváme se s ním do řeči. Postupně se tak dozvídáme, že jede do Prahy jako my a odtud letí pracovně do Istanbulu. Původem je z Íránu a momentálně žije v německém Bayreuthu. Je to člověk mluvící prý sedmi jazyky, tak s ním průběžně komunikujeme v němčině, angličtině, ruštině a ke konci jízdy už i v češtině. Společný pokec nám výrazně urychluje cestu a tak ani se nenadějeme a je čas se rozloučit. Našemu novému kamarádovi totiž zvoní budík, což u něj nastartuje balení a loučení. Neznalý přesnosti Českých drah si chudák myslí, že je na hlavním nádraží v Praze. Podaří se nám ho zastavit, aby nevystoupil na stanici Praha Smíchov, kde vlak se zpožděním právě zastavuje.

Konečně je tu „pražský hlavák“ a všichni vystupujeme. Do příjezdu našeho autobusu zbývá ještě trocha času, tak si jdu koupit nějaké čtení na cestu, holky odbíhají mrknout do krámku Tiger a Jitka odlovit kešku do Vrchlického sadu. Stejně jako vlak, tak i autobus si dává načas a proto z Prahy vyjíždíme asi půlhodinovým zpožděním. Ale nevadí, v přístavu stačí být zítra do oběda, tak času je dost. Usazujeme se pohodlně na zadních sedačkách a hurá na cestu. Jako drobnou satisfakci za delší trasu do přístavu (doufali jsme v cestu z Prahy směrem na Plzeň a Rozvadov, jelo se ale pro dalších pár účastníků do Brna a Bratislavy) nám CK PT Tours ochotně nabídla pro nás čtyři sezení na zadní pětce a k tomu dvojce předtím, naše dlouhé nohy tento vstřícný krok cestovky několikrát ocenili.  

Dovolená s angelem

Přes mikrofon se nám představuje nejdříve „vyslanec“ cestovní kanceláře PT TOURS průvodce pan Štěpánek, který nám sděluje, že nebudeme první prázdninový den riskovat cestu po D1 a raději to do Brna a Bratislavy vezmeme přes Hradec Králové. Zde poprvé můžeme ocenit kvalitu delegáta, který se nám snaží celou cestu zkracovat poutavým vyprávěním o zajímavých místech, kterými právě projíždíme. Je znát, že to je skutečně člověk na svém místě, evidentně ho to moc baví a svému řemeslu rozumí. Mluví naprosto bez přípravy, díky změně trasy „za pochodu“ nemá šanci se na výklad připravit. V průběhu cesty se pravidelně ujímá mikrofonu i řidič a představuje sebe i kolegu. Žádný Karel a Karel, ale Honza a Angel. Angel se ukazuje jako komik. Nicméně s přibývajícími km a hodinami strávenými v autobuse jsou jeho vtipy místy trochu nevhodné a někdy i trapné. Trochu ujetý nám připadá jeho vtipný dotaz, jestli si s ním někdo nedáme panáka, že střízlivý jet nedokáže nebo, že se těší, jak si za chvilku schrupne za volantem. Naštěstí po 21 hodinách je cesta busem u konce. Vystupujeme z autobusu a po odevzdání kufrů se od zbylých účastníků zájezdu odtrháváme a na základě vlastních zkušeností se jdeme samostatně odbavit. Oproti avizované novince, že lodní karty, sloužící jako platební a identifikační karta a také jako klíč ke kajutě, dostaneme až na kajutě, dostáváme je při check-in tak jako vždy.

Vzhůru na palubu

Po bleskovém nalodění, které trvalo snad jen pět minut, se už procházíme lodí a prvotní pocity jsou WOW. Loď je to opravdu skvostná, ale postupem času zjišťujeme její nedostatky oproti jiným (to ale rozvedu postupně v následujících dnech a podrobněji ve „dni stráveném na moři“, kdy jsme loď prozkoumávali důkladněji).

Naší kajutu nacházíme celkem snadno a protože ještě nemáme kufry na kajutě, jdeme si dát kafíčko na horní palubu. Po kávě už na kajutě kufry máme a tak následuje rychlé vybalení. Vybalování je přerušeno zvukem oznamujícím nástup na předváděčku se záchrannými vestami. Na kajutě ale žádné vesty nenacházíme a trochu zmateně tedy jdeme na evakuační místo. Tam zjišťujeme, že vesty nemá nikdo…Trochu mě mrazí při představě toho chaosu, kdyby se měla opakovat situace podobná Costa Concordia navíc okořeněná tím, že by nikdo nevěděl, kde vesty jsou. Cvičení je u konce a my se ubíráme opět na horní palubu podívat se na odplouvání z janovského přístavu.

Není to sice taková paráda jako odplouvání z Benátek, ale i tady to má své kouzlo. Naše poslední odplouvání z Janova před dvěma roky bylo obohaceno smutným pohledem na rozebíranou Costa Concordii. Nyní na jejím místě zůstávají už jen velké nádrže, které ji při převážení z místa nehody do Janova držely nad vodou. Janov mizí pomalu v dálce a my přemýšlíme, co s načatým večerem. Nakonec se jdeme převléct a jdeme na servírovanou večeři seznámit se s naší obsluhou. V restauraci zjišťujeme, že namísto dvou číšníků. kteří měli na minulých plavbách na starosti plus mínus 3-4 stoly, je tu teď jeden číšník na minimálně stejný počet stolů. A bohužel je to celkem znát. Servírovaná večeře (samozřejmě v závislosti na počtu chodů) tak zabírá kolem 2 hodin. Náš číšník je ale prima usměvavý chlapík Robi Saputra z Indonésie. Jídlo výborné a na lodi není kam spěchat, tak proč to řešit. Při placení zjišťujeme další novinku – nedostáváme žádné účtenky. Protože máme balíček Premium All inklusive (obsahující nápoje zdarma), tak to neřešíme.

Po večeři se jdeme projít po lodi a na chvilku se zastavujeme v British Pub, kde je živá hudba a kam nakonec chodíme pravidelně každý večer. Únava z dlouhé cesty vlakem a autobusem se ale hlásí a tak kolem půlnoci uléháme na kajutě. Ještě před usnutím se domlouváme na zítřejší den, kdy naše loď zakotví v Neapoli. Cíl výletu máme jasný – Pompeje.    



 Rady a tipy pro cestu, ubytování a nalodění v Janově

 Doprava do Janova
  • Autem – parkování je možné buď na základě rezervace při nákupu lodní dovolené u CK nebo zaparkovat auto někde ve městě. Na výběr je buď oficiální parkoviště, které je většinou placené nebo je možné auto zaparkovat na parkovišti u nějakého hotelu (doporučujeme se ale domluvit na recepci)
  • Autobusem – výběr autobusové dopravy do Janova je celkem omezený. Prakticky se dá využít buď služeb žlutých autobusů, které vás dovezou na Piazza della Vittoria.
    Do Janova můžete dorazit také organizovaně s CK (jako my letos), zřejmě nejideálnější pro nováčky – z autobusu vystoupíte přímo u terminálu, o kufry se postarají přímo zaměstnanci MSC a vy se v klidu můžete jít nalodit.
  • Letadlem – prozatím nevyzkoušeno, ale levné letenky se dají sehnat do Milána a odtud lze pokračovat vlakem do Janova
Ubytování a doprava do přístavu

Loď na nikoho nečeká a proto jsme se naučili jet na loď s předstihem, tzn. vyrážíme den před naloděním. Do přístavního města přijedeme odpoledne nebo večer, ubytujeme se, v klidu se vyspíme a odpočatí se naloďujeme. Níže recenzujeme jen ubytování, které jsme si vyzkoušeli.

  • Best Western Aeroporto **** – pokud jste v Janově autem nebo letadlem, pak je výhodnější se ubytovat na kraji města mimo centrum – při téměř stejné ceně je rozdíl dvou hvězdiček ve prospěch periférie. Best Western Aeroporto je vzdálený asi 7km od přístavu, ale celkem luxusní a v klidnější části Janova
    Do přístavu se odtud dá dopravit nejjednodušeji pomocí taxi za cenu cca. 30-50€. Trošku krkolomější je dostat se z hotelu na letiště a odtud využít Volabus, který Vás za 6 € doveze na Piazza Principe (stanice kousek od MSC terminálu).
  • Hotel Ricci ** – v případě, že jedete linkovým žlutým autobusem, pak se ocitnete na konečné v Janově na Piazza della Vittoria. To je kousek (co by kufrem dohodil) k hotýlku, se skromně zařízenými, ale čistými pokoji
    Na cestu do přístavu stačí v pohodě 100min jízdenka v hodnotě 1,50 € na MHD – u hotelu nastoupíte na metro – nevyplatí se jízda načerno, v metru nás kontrolovali revizoři na stanici Brignole a vystoupíte na stanici Principe. Odtud stačí přejít po přechodu silnici a jste u MSC terminálu.
  • Pokud chcete přes všechna varování autem až do přístavu, pak se držte cedulí  „stazione maritima“ “ cruise terminal“ apod. zde pracovníkovi označeného MSC cedulkou odevzdáte auto i s klíčky a z lodního účtu se vám v průběhu plavby odečte cca 130€ za parking auta.
Check-in
  • Samotné naloďování je intuitivní i pro toho, kdo nikdy neplul. Stačí sledovat cedule „check-in“ a v případě bloudění vás personál nasměruje. U pultíku s check-in ukážete pasy a vytištěné vouchery, po asi 2min operaci nafasujete lodní kartičku, která slouží jako platební prostředek na lodi, identifikační karta pro vstup i výstup z lodě a hlavně jako klíč od kajuty (ven z lodě si nemusíte brát pas ani občanku, vždycky stačí jen cruise karta, budou jí po vás chtít security pracovníci při odchodu na pevninu, i ochranka přístavu).
  • Následuje bezpečnostní prohlídka – velmi podobná té, kterou znáte z letiště. Proto pozor na nepovolené předměty v příručním zavazadle (nůžky, jehlice na pletení, alkohol, pepřového spreje, zbraně, léky). Po prohlídce už můžete vstoupit na loď a najít svojí kajutu, kde o něco později najdete i své kufry, může to trvat i 2-3 hodiny, než vám kufry dorazí na kajutu. Je tedy vhodné si do příručního zavazadla předem přibalit něco na převlečení, případně plavky a využít volných bazénů na horní palubě.

Mohlo by se vám také líbit

2 komentáře

Pavla 17. 7. 2017 - 14:46

Záchranné vesty jste tedy vůbec neviděli???

Odpovědět
Jitka a Martin 17. 7. 2017 - 20:46

Pavlo, no ano, je to tak, na kajutě vesty nebyly a z bezpečnostního cvičení jsme pochopili, že vesty bysme v případě problému fasovali na „Assembly Station“. Naštěstí jsme v pořádku dopluli do startovního přístavu, tak jsme to řešit nemuseli.

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies