Čtvrteční probuzení za přítomnosti slunečních paprsků napovídá, že tenhle den nám bude počasí přát. Po snídani se vydáváme do starého města. Do teď jsme staré město viděli jen za soumraku a v noci, takže se těšíme na to, jak to bude vypadat ve dne. Jako první zastávku volíme vyhlídkovou věž Kotnov, na kterou jsme dostali od hotelu zdarma vstup. Mimo vstupenky na věž dostáváme na hotelové recepci i vstupenku do strašidelného podzemí a doporučení, že je určené spíš pro ty nejmenší. No věž si nechceme nechat ujít, ale strašidelné podzemí asi vynecháme.
U pokladny ve věži zjišťujeme, že je v prostorách věže i expozice “Život ve středověku”. Rádi si tedy před výstupem na věž jdeme osvěžit učivo o středověku a zároveň doplnit to, co jsme nevěděli. V muzeu je dost vystavených věcí. Od dobových kostýmů až po modely stavení a ukázky života ve středověku.
Nás celkem baví obrázek dobové rytiny, znázorňující nehodu vozu převázejícího papeže. Taková vtipná středověká autonehoda. Expozice má dvě patra a poté už následuje výstup na samotnou vyhlídkovou věž. Výhled je odtud moc hezký a nádherné počasí jej zdokonaluje.
Trochu nás tu ruší vosy, které tu zřejmě někde mají hnízdo. Víc než z bzučení otravných vos, ale začínáme mít hrůzu z hluku, který se blíží zespodu. Uklidňujeme se, že třeba ten křik armády dětí pochází z nějaké blízké školy, ale dusot po dřevěných schodech věže směrem k nám dávají najevo, že ranní idylka tady končí. Děti odhadem tak šestá nebo sedmá třída se slovy: “já z těch schodů asi chcípnu” jsou tu a dávají o tom vědět na kilometry daleko. Nevadí, přesuneme se na další bod naší dnešní trasy.
Muzeum čokolády
Přesouváme se k muzeu čokolády a marcipánu. Díky sladké vůni by sem trefil asi i slepý. U pokladny platíme vstupné 130,-Kč za osobu a začínáme prohlídku ve sklepení.
Tato část prohlídky je určena pro nejmenší návštěvníky a nijak nás neoslovuje snad kromě místnosti s čerty a možnosti stát se na chvilku kouskem z obří tabulky čokolády. Odtud míříme zpět do přízemí a následně do patra budovy. Tady už je to něco jiného. Expozice ukazuje, že z marcipánu a čokolády lze udělat snad všechno. Je tu například Mr. Bean v životní velikosti i s jeho vozítkem Mini Rover.
V menším provedení pak diorama ze známých filmů a pohádek, jako např. Vrchní, prchni, Četník ze St.Tropez, Káťa a Škubánek a další. Mistrovským dílem je pak dle mého pochod husitů a táborské náměstí.
V přízemí je v životní velikosti i Jarda Jágr, ale tohle dílo řadím mezi ty méně povedené. Součástí muzea je i minikino, kde je promítán film o výrobě čokolády od A do Z. Na závěr prohlídky si dáváme v kavárničce v přízemí kávu. O čokoládě tu ví asi dost, ale kávu tu neumí. Chuťově opravdu hnusná.
Kostelní věž
S trpkou chutí kávy v ústech pokračujeme dál. Na řadě je kostelní věž z roku 1529. Tady nás čeká odlov dnešní první kešky, která je ukrytá v patře u zvonů, takže až nahoře.
Výstup nahoru začíná točitými kamennými schody. Jitka stačí jen říct, že tyhle schody jí nevadí oproti dřevěným a v ten okamžik se schodiště mění na dřevěné. Dřevěné zábradlí je střídáno provazovým a místy je schodiště dost strmé, ale za chvilku už stojíme před velkým zvonem.
Pokud chceme pokračovat dál, musíme žabákem projít pod zvonem. Říkám si, že by byla sranda, kdyby začal zvonit. Jsme na druhé straně a Jitka odlovuje keš. Když už jsme tu, tak se chceme podívat o další dvě patra výš, do věžičky s výhledem na okolí. V tom se ale ozve nějaký divný zvuk a druhý zvon umístěný vedle toho, pod kterým jsme se před chvilkou plazili, se začíná dávat do pohybu. Instinktivně si přikrýváme uši a děláme dobře. Zvon bije jak kdyby půlka Tábora hořela a druhou půlku napadl Zikmund. Odměnou za tento test sluchu je nám ve věži parádní výhled na Tábor.
Z věže jdeme najít nějakou vývařovnu, kde bychom doplnili živiny, což se daří díky skvělému tištěnému gastro průvodci. Po jídle jdeme zpět k hotelu, kde měníme oblečení a autem se přesouváme na geocaching sérii Jára Cimrman.
Téměř 9 kilometrová procházka lesem začíná na dnešní třetí vyhlídce. Ta je oproti předchozím liduprázdná, na kraji města a také nejnižší. Procházka nám dělá dobře a příjemně unavení se přesouváme zpět do Tábora.
Před poslední nocí v Táboře si jdeme pod rouškou tmy odlovit tunelovou keš. Tady se projevuje má částečná klaustrofobie a chtě nechtě mám nohy jak z kamene a Jitka statečně pokračuje dál. Nohy mš nechtějí stále poslouchat a proto jsem rád, že se Jitka za chvilku vrací a za chvilku jsme oba z tunelu ven na čerstvém vzduchu. Poslední večer v Táboře tak zakončujeme alespoň pro mě s dávkou adrenalinu.
Odjezd domů
Ráno balíme a odjíždíme domů. Cestou se zastavujeme ještě v krásném klášteře Klokoty. Odtud pokračujeme na hrad a zámek Orlík, který založil císař Karel IV a věnoval ho biskupu Dětřichovi z Portic. Posledním majitelem Orlíku byl rod Schwarzenberků, kterým byl roku 1948 státem zabaven a návracen zpět v restituci v roce 1992.
