196
Město se teprve probouzí, většina obchůdků ještě spí, ale co mě vyděsilo a definitivně odradilo od ochutnání pravého tureckého kebabu jsou pobíhající stáda švábů po taškách s pečivem, které jsou vyskládané před ještě zavřenými obchůdky. Nejsem žádný cimprlich a naopak si prohlídky jiných kultur velmi užívám, ale vsadila jsem na jistotu ověřené lodní stravy a izmirské lahůdky si odpustila.
6. den – kapitán na to v noci šlápnul a časovou ztrátu ze Santorin jsme hravě dohnali a v 7.30h ráno máme zakotvíno v Izmiru.
Venku už čeká nekonečná řada otravných žlutých taxiků a každého přemlouvají k neodolatelné projížďce, kterou hop on&hop of bus prý neposkytne 🙂 Táhneme s sebou jednoho z taxikářů asi 500m od přístavu, stále něco mele a ve vidině kšeftu nás chce odtáhnout do svého korábu, až když mu Martin po stopadesáté řekne „dear friend“ a přidá k tomu kouzelnou formulku „geocaching“, tak dá pokoj – po keškách by nás holt vozit nechtěl 🙂
Město se teprve probouzí, většina obchůdků ještě spí, ale co mě vyděsilo a definitivně odradilo od ochutnání pravého tureckého kebabu jsou pobíhající stáda švábů po taškách s pečivem, které jsou vyskládané před ještě zavřenými obchůdky. Nejsem žádný cimprlich a naopak si prohlídky jiných kultur velmi užívám, ale vsadila jsem na jistotu ověřené lodní stravy a izmirské lahůdky si odpustila.V Izmiru pořídíme pamětní magnetek na lednici (oproti Anconě je tu skvělý výběr za slušné ceny) a kolem poledního jsme zpátky v přístavu, tady zvažujeme, zda ještě hupnout do okružního busu (10€/os.) nebo ne, cesta má prý trvat 1h, odplutí je ve 14h, takže by se to snad stihnout mělo, ale tým se začíná tříštit – Báře se v tom vedru nikam nechce a hodlá se jít rozvalit k bazénu, Terka by prý jela – po demokratickém hlasování se všichni vracíme ještě přes krámek se suvenýry v přístavu na loď. 🙂 
Odpoledne na nás na kajutě čeká informace, že z Istanbulu budeme zítra vyplouvat oproti plánu o 1h dříve – nevadí, stejně jsme neměli v plánu být venku až do půlnoci 🙂
