Home 2017 - MSC Meraviglia MSC Meraviglia 2017 – Barcelona

MSC Meraviglia 2017 – Barcelona

od Jitka a Martin
1 komentář 12320 zhlédnutí

Po dni stráveném na moři se těšíme na další destinaci – Barcelonu. Barcelona je hlavní město Katalánska a po Madridu je druhým největším městem Španělska. Byla dějištěm olympijských her v roce 1992 a jedním z jejích největších lákadel jsou stavby slavného Antoni Gaudího. Barcelona toho nabízí tak moc, že bychom toho po vlastní ose moc nestihli a tak i když nejsme příznivci organizovaných výletů, tak si výlet do Barcelony během plavby kupujeme. Jít po vlastní ose by znamenalo najít z přístavu do centra buď nějaký místní shuttle bus nebo jít pěšky nebo jet taxíkem nebo zaplatit si shuttle od MSC (při čtyřech osobách ale shuttle od MSC vychází dráž než taxi).

Po východu slunce se chvilku procházíme po palubě a sledujeme blížící se pevninu. Ani když už je přístav na dohled, tak nespěcháme. Samozřejmě s vědomím toho, že dnes se ukryjeme pod ochranná křídla MSC a našeho průvodce CK PT Tours a že máme sraz až v 9:00 hod. Proto se jdeme v klidu nasnídat na záď a během jídla sledujeme, jak naše loď provádí otočný manévr a poté couvá k molu.

Je 8:50 a my jdeme na domluvené shromaždiště, odkud úderem deváté hodiny vystupujeme společně celá „grupa“ z lodi  do barcelonského terminálu. Před terminálem už stojí několik autobusů a my hledáme ten náš. To se daří a tak spořádaně nastupujeme a vyrážíme směr centrum Barcelony.

Kryštof Kolumbus

Přijíždíme na kruhový objezd na Placa de les Drassanes a po pravé straně vidíme na Plaza del Portal de la Pau 52 m vysoký památník Monumento a Colón. Památník byl postaven v roce 1888 při příležitosti Světové všeobecné výstavy a označuje místo, kde údajně tento slavný mořeplavec a objevitel Nového světa poprvé vstoupil na břeh po návratu z Ameriky.

Dodnes se vedou dohady o tom, kam ukazuje prst natažené ruky sochy Kryštofa Kolumba. Každý věří jiné variantě, ale mně se nejvíce zamlouvá a zdá se mi nejpravděpodobnější ta, že Kolumbus ukazuje na Indii, do které chtěl původně najít cestu. Součástí památníku je i vyhlídková plošina Mirador de Colón, odkud je hezký výhled na okolí přístavu, zejména pak na slavnou Ramblu. Vnitřek podstavce pak skrývá malý výtah, do kterého se mimo obsluhy vejdou vždy jen 3 osoby. Tento výtah byl historicky prvním výtahem v celé Barceloně. Je však velmi velkou slabinou celého monumentu. Neexistuje žádný nouzový východ a tak když se porouchá (jak se již v jeho historii několikrát stalo), pak teprve nahoře na vyhlídce čeká návštěvníky pořádné dobrodružství.

Katedrála svaté Eulálie (Cathedral of Barcelona)

Po chvilce jízdy nás autobus vysazuje na Katalánském náměstí, odkud se vydáváme po svých skrze uličky ke gotické katedrále svaté Eulálie. Katedrála se začala stavět ve 13. století a stavba trvala téměř 200 let. V současné době slouží jako sídlo místního arcibiskupa. Vstup do katedrály je zdarma a fronta, která se zde tvoří je kvůli kontrole dostatečného zahalení. Jednoho staršího mužského účastníka našeho výletu nepustí dovnitř jen kvůli obnaženým kolenům…no nevím, nepřipadají mi až tak vzrušující a tím pádem pohoršující.

No ale my se dovnitř dostáváme a celou katedrálu si pomalu procházíme. Katedrála je věnována svaté Eulálii, tedy děvčátku, které bylo v pouhých 12-ti letech umučeno v roce 304 v rámci pronásledování křesťanů tehdejším císařem Diokleciánem. Uvnitř katedrály je dvorek či miniparčík, ve kterém je vidět hejno třinácti sněhobílých hus. Číslo třináct prý symbolizuje počet druhů mučení, kterým si musela dívka projít a husy proto, protože se traduje, že se po své smrti převtělila do jedné z nich. Svatá Eulálie je patronkou Barcelony a její ostatky jsou uloženy v alabastrovém sarkofágu v kryptě pod hlavním oltářem.

Po návštěvě této krásné kategrály pokračujeme na Plaza Sant Jaume, na místo kde sídlí katalánská vláda a zároveň na místo, kde se konají oslavy velkých svátků či slavná vítězství katalánského velkoklubu FC Barcelona. V rohu náměstí nelze přehlédnout oficiální prodejnu klubových suvenýrů tohoto slavného klubu. Odtud pokračujeme uličkami na náměstíčko La Boqueria, které se nachází na snad nejznámější ulici v Barceloně na Las Ramblas. Tady si dáváme menší rozchod, který holky využívají k nákupu nějakých blbůstek v obchůdcích, které jsme cestou k Ramble míjeli. Pak už zpět na Katalánské náměstí, odkud nás autobus veze k další, asi nejznámější stavbě v Barceloně, monumentálnímu chrámu Antoni Gaudího, Sagrada Familia.

Sagrada Familia

Stavba katedrály Sagrada Familia započala v roce 1882 a dodnes nebyla dokončena. Celá stavba je realizována pouze z darů, tak jak si Antoni Gaudí přál a také ze vstupného. Až do své smrti v roce 1926 (kdy zemřel třetí den v nemocnici na následky zranění, když ho porazila tramvaj) dohlížel na stavbu katedrály, jejíž stavbou chtěl Gaudí vzdát čest památce svaté rodiny. Podle plánů má mít chrám po dokončení 18 věží, věnovaných 12 apoštolům, 4 evangelistům, Panně Marii a Ježíši Kristovi. Právě Věž Ježíše by měla po dostavění měřit 170m a tím by se celý chrám měl stát nejvyšším na celém světě. Podle Gaudího přání by věž neměla být ale vyšší než nejvyšší bod v okolí, kopec Montjuic (173 m n.m.). Gaudí prý nechtěl, aby něco uměle postaveného převyšovalo dílo stvořitele. Zajímavostí je, že celý chrám dodnes nepatřil a ani nepatří žádné církvi.

Chrám je nádherný, nicméně samotné okolí chrámu působí stísněně, kolem dokola silnice a nalepené bloky domů. Jak se cestou dozvídáme od pana Štěpánka, bude nutné pro dostavbu chrámu zbořit celý blok budov. Chrám by měl být dostavěn ku příležitosti 100-tého výročí úmrtí Antoni Gaudího. Stavba je to opravdu nevídaná a tak ani není divu, že je kolem obrovské množství lidí. Trošku mi katedrála připomíná tvarem stavby termitiště a je docela možné, že se Gaudí i od tohoto hmyzu trošku inspiroval. Vlastně jeho všechny stavby jsou více či méně inspirované přírodou.
I zde máme trošku volného času, který věnujeme procházce kolem celého chrámu a Jitka i odlovu jedné kešky. Poté už míříme k autobusu, abychom se přemístili k dalšímu skvostu Barcelony, Gaudího domům.

Casa Milà – La Pedrera

Přesun je celkem rychlý, stejně jako výstup z autobusu. Gaudího první dům Casa Milà stojí na rohu Carrer de Provenca a Passeig de Gràcia. Právě v první jmenované malé uličce náš autobus staví a my si jdeme prohlédnout dům zblízka. Co nás mrzí je, že není dostatek času na prohlídku domu. Když Gaudí před sto lety postavil Casa Milà, dostal tento netradiční věžák od místních přezdívku La Pedrera, což v katalánštině znamená kamenolom. Tato přezdívka mu zůstala dodnes. Od roku 1984 je Casa Milà zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Máme rozchod jen 20 minut a to máme co dělat, abychom v poklusu stihli doběhnout a podívat se na na druhý Gaudího dům Casa Batlló, který je vzdálený asi 3 bloky od Casa Milà. Na nic nečekáme a rychlým krokem hurá k dalšímu domu.

Casa Batlló

Trasa Casa Milà – Casa Batlló trvá asi 6 minut, dalších 6 minut cesta zpět, tak je jasné, že za 8 minut tady tu frontu nevystojíme, natož abychom stihli prohlídku. Ale i kdybychom měli více času, tak ty fronty by nás asi odradily, takže nevadí…o sezóně jsou holt fronty všude. Například v Aténách víme, že je nesmysl jít v létě na Akropolis. V létě je tam prostě všude plno turistů a nejlepší doba na návštěvu památek je například únor. Právě v únoru jsem totiž v Aténách byl také a cesta na Akropolis byla volná, žádné fronty a nahoře u chrámu jsem byl skoro sám. A navíc žádné vedro, ale příjemných 20 stupňů. Ale zpátky do Barcelony.

Vzhled Casa Batlló je na rozdíl od Casa Milà jen výsledkem geniální Gaudího rekonstrukce domu textilního magnáta Josepa Batlló. Balkóny připomínají lebky a okna jakoby byla rozdělena holenními kostmi. Tato kontroverzní stavba dodnes vyvolává u lidí mnoho reakcí. Ta moje byla podobná jako ve filmu Avatar: „Co to ten Gaudí tenkrát hulil za matroš?“ A opravdu to vypadá, jako by byl buď úplně geniální nebo totálně šílený. Každopádně ať už to bylo tak nebo jinak, stavba dodnes budí zasloužený obdiv a patří k nejvyhledávanějším stavbám v Barceloně.

Zpět k autobusu zrychlujeme krok, abychom tam nebyli poslední a asi je to na našem výrazu v tváři znát, protože u La Pedrera potkáváme pana Štěpánka, který se pohledem na nás usmívá a jen tak prohodí, že vypadáme uštvaně. No to taky trošku jsme, ale nedá se nic dělat. Pokud chceme vidět víc míst, tak je to na úkor času stráveného na jednotlivých zastávkách. Nasedáme do autobusu a pokračujeme dál.

Areál výstaviště – Fira de Barcelona

Další zastávkou je Avinguda de La ReinaMaria Cristina, areál barcelonského výstaviště. Na jednom konci třídy vidíme kouzelnou barevnou fontánu The Magic Fountain Font Màgica de Montjuï a za ním Palau Nacional – národní muzeum katalánského umění.  Na druhé straně směrem k Placa Espanya stojí dvě 47m vysoké benátské věže Torres Venecianes.

Postavené byly tak jako celý areál v roce 1929 při příležitosti konání Světové výstavy. Hned za věžemi je kruhové náměstí Placa Espanya. Jedno z nejdůležitějších náměstí v Barceloně. Vzniklo teprve až v roce 1929 (opět při příležitosti konání Světové výstavy) na místě bývalé městské šibenice. Velkolepou kašnu uprostřed náměstí obepíná sedmiproudý kruhový objezd. Z jedné strany „kruháku“ je budova bývalé arény, kde je dnes přes mnohé protesty místních vybudováno rozsáhlé nákupní centrum. Času na větší procházku moc není a tak jen děláme pár fotek a za chvilku už pokračujeme dál.

Olympijský stadion

Za několik málo minut náš autobus brzdí u místa konání letních olympijských her 1992. V uších mi zní Freddie Mercury a jeho: „Barcelóóónáááá“. Šmankote to je let a přitom, jako by to bylo včera, když jsem tuhle písničku slyšel poprvé. Z autobusu vylézá jen několik statečných, ostatní zůstávají pod křídly klimatizace, mezi nimi i naše dvě ratolesti. Já a Jitka se ale jdeme podívat dovnitř stadiónu. Na stadionu právě probíhá nějaká atletická školní soutěž. Na celý stadion je odtud hezký výhled. Takhle z výšky ani nevypadá tak velký. Ale jak se dozvídáme, stadion byl po olympiádě přestaven a kapacita z bezpečnostních důvodů snížena z 65.000 na 55.000 diváků.

Olympijský stadión byl postaven jako více staveb v Barceloně v roce 1929 při příležitosti konání Světové výstavy. Původně se na něm měla konat Olympiáda v roce 1936, která se ale nakonec konala v Berlíně. Stadion byl od 60. let prakticky nevyužitý a postupně chátral. Jeho velké období nastalo až v roce 1992, kdy Barcelona hostila 25. letní olympijské hry. Pro tuto příležitost byl stadion kompletně zrekonstruován a přibyla i další místa pro diváky. Po prohlídce stadionu naše výprava nasedá do autobusu a míří k poslední zastávce našeho dnešního výletu.

Kopec Montjuic

Montjuic je rozlehlý kopec, tyčící se nad Barcelonským přístavem. Areál, kde je k vidění mnoho kulturních památek, zahrad a relaxačních koutků. My vzhledem k času míříme rovnou k vyhlídkám na přístav i na celou Barcelonu. Na jedné z vyhlídek, kde je vidět i naše výletní loď nemůžeme odolat a tak sloup na vyhlídce, sloužící jako reklamní plocha, je po pár vteřinách bohatší o naší samolepku. 🙂

Vyhlídka parádní a kopec Montjuic jako stvořený pro celodenní prozkoumávání, ale musíme ho za chvilku opustit. Je to škoda, že na takové město jako je Barcelona máme jen půlden. Barcelonu tak řadíme na náš seznam měst, kam se rádi vrátíme nejen s lodí, ale třeba na nějaký eurovíkend.

Autobus nás odváží v pořádku k terminálu Barcelonského přístavu a my se vracíme na loď, kde nás čeká večer ve znamení 60. a 70. let.


 

 Barcelona – informace

Monumento a Colón – Mirador de Colom

Otevírací doba
celý rok 08:30 – 19:30 (poslední vstup 19:00) – 1.1., 6.1., 25.12, 26.12. zavřeno
Cena:  5,10 €

Katedrála svaté Eulálie (Cathedral of Barcelona)

Otevírací doba
Pondělí – sobota
08:00-12:30  – vstup zdarma
13:00-17:00 – vstup za příspěvek
17:15-19:00 – vstup zdarma

Neděle a svátky
08:00-13:00 – vstup zdarma
14:00-17:00 – vstup za příspěvek
17:15-19:00 – vstup zdarma

Sagrada Familia

Jak se sem dostat
Metro: L2 nebo L5  – Sagrada Familia
Bus: linka 19, 33, 34, 43, 44, 50, 51, B20 neboB24

Otevírací doba
listopad – únor    09:00-18:00
říjen a březen      09:00-19:00
duben – září         09:00-20:00

Cena:
Dospělí: 15,00€
Studenti (a mladší 30 let) : 13,00 €
Děti do 11 let: Zdarma
Starší 65 let a lidé s handicapem mají slevy

Tip: lístky si můžete koupit přes web a vyhnout se kolikrát i více než hodinové frontě na lístky.

Casa Milà

Jak se sem dostat
Bus: linka 7, 16, 17, 22, 24 nebo V17
Metro: linka 3 nebo 5

Otevírací doba
Pondělí – neděle        09:00-20:30   21:00-23:00

Cena:
Dospělí a děti od 13 let: 22,00€
Děti 7-12 let : 11,00 €
Děti do 6 let: Zdarma
Studenti a senioři nad 65 let: 16,50 €
Tip: lístky si můžete koupit přes web přímo na určitou hodinu.

Casa Batlló

Jak se sem dostat
Metro: L2, L3 nebo L4 na Passeig de Gràcia
Bus: H10, V15, 7, 22 nebo 24

Otevírací doba
Pondělí – neděle     9:00-21:00 (poslední vstup ve 20:00)


Cena:
Dospělí (starší 18 let): 23,50 €
Děti a mládež (7-17 let): 20,50 €
Studenti a starší 65 let: 20,50 €
Tip: lístky si můžete koupit přes web přímo na určitou hodinu.

Mohlo by se vám také líbit

1 komentář

Mužíková Růžena 24. 7. 2017 - 10:01

Opět krásný východ slunce a krásné povídání. Ráda si to vše přečtu Socha Kryštofa kolumba mi připadá,jokoby někoho z města vykazoval.
Moc krásná je ta katedrála Sagrada Familia. Tam se ještě řemeslníci vydovádí.
Domy Gaudího jsou teda hodně zvláštní. Ten druhý na mně působí hodně ponuře.
Dnešní deník je stejně jako odtatní dny poutavý,krásně se čte a zanechá v člověku příjemný dojem.
Určitě dobrá pomůcka pro ty,které taková cesta teprve čeká.

Mužíková

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies