Probouzíme se do zamračeného rána, ale nevadí nám to. Plán na dnešní den nám to nijak nenarušuje. Během snídaně si povídáme o dnešní trase výletu. Po snídani se vracíme na pokoj převléct se do outdoorového a skrze okno tušíme paprsky sluníčka. Na parkovišti před hotelem nasedáme do auta a míříme do Chýnovské jeskyně. Po cestě se stavujeme koupit na cestu nějaké pití a pamlsky. Kupujeme je ve vietnamském marketu, kde při vstupu do prodejny viditelně budíme majitele u pokladny. Vypadá jak probuzený netopýr.
Chýnovská jeskyně
Pokračujeme dál a za chvilku už parkujeme u vstupu do jeskyně. Chýnovská jeskyně byla první českou veřejnosti přístupnou jeskyní a dlouhou dobu držela i prvenství v největší jeskyni u nás.
Objevena byla náhodou při těžbě kamene v blízkém selském lomu v roce 1863. Dle pověsti prý skalník Josef Rytíř ztratil kladivo v jedné z puklin. Nechtěl přijít o svůj pracovní nástroj a tak se protáhl do úzkého skalního prostoru, který pokračoval dál, kam se ale už sám neodvážil. Již po pěti letech v roce 1868 už byla jeskyně díky úpravám zpřístupněna veřejnosti.
Jeskyni se díky kresbám, které vytváření vrstvy hornin říká malovaná jeskyně. Po zakoupení vstupenek sestupujeme s průvodkyní a další dvojicí, která měla stejný nápad na výlet, do jeskynního labyrintu.
Místy se musíme dost shýbat, abychom prošli a často dávat pozor, abychom neuklouzli. Zvlášť v jednom úseku je klesání dosti strmé a zaslouží si zdejší pojmenování jako čertovy schody. Nejnižší veřejnosti přístupné místo v jeskyni je asi 50 m pod povrchem země poblíž podzemního Purkyňova jezírka. Vlhkost vzduchu je tu až 100% a teplota celoročně stálá kolem 7,5 stupňů Celsia.
Něco pro arachnofobiky
Cestou se zastavujeme na různých místech, kde právem obdivujeme sílu a krásu nerostů. Akustika jeskyně je kouzelná, což nám dokazuje přehrání klasické hudby. Na konci prohlídky se dozvídáme, kolik druhů netopýrů je u nás k vidění a kolik jich v této jeskyni každým rokem přezimuje. S hrůzou zjišťujeme, že je východ jeskyně hojně obýván rekordně velkými pavouky křižáky.
Od jeskyně se jdeme projít ještě do okolí, kde je z Pacovy hory vidět lom s jezírkem. Jestli je to lom, díky kterému byla jeskyně objevena netušíme. Od jeskyně se vydáváme na další plánovanou akci, na geocaching sérii 5P. že ji neuděláme celou je nám jasné. Ale alespoň část si chceme projít, než se budeme muset vydat zpátky do Tábora na hotel kvůli naplánované večeři. Celá procházka vede hezkým lesem a náš zhruba 7 km okruh máme za sebou včetně hledání keší za necelé dvě hodiny. Cestou do Tábora ještě několikrát stavíme na odlov několika geocaching třešinek.
Večeře na hotelu je opět výborná, stejně jako servis. Ale i když máme plná břicha a chuť se jít na chvilku natáhnout, vydáváme se i dnes na procházku podvečerním Táborem.
Iluzionista a brána času
Kolem muzea čokolády a marcipánu se dostáváme na náměstí a odtud kolem divadla k bráně času.
Divadlo nám připadá známé a opravdu. Natáčely se zde scény z filmu Iluzionista s Edwardem Nortonem v hlavní roli. Škoda, že se nemůžeme podívat do sálu, kde iluzionista ve filmu kouzlil.
Brána času je asi 3 metry vysoká bronzová plastika s otisky dlaní obyvatel Tábora a symbolicky rozděluje staré město Tábor s městem novým. Odtud už míříme na hotel, kde nás čeká příprava plánu na další den a s tím spojené luštění geocaching mystery série “Jára Cimrman”.
