Lanzarote (3.den) – Manrique všude kolem

Nedělní ráno je jak přes kopírák podobné tomu sobotnímu. Obloha zamračená, ale nám to náladu a chuť na dnešní výlet nekazí. Asi to tu tak běžně chodí – dopoledne pod mrakem, kolem oběda se obloha protrhá a po zbytek dne je krásně. První cíl je bývalé hlavní město ostrova, středověké město Teguise, ukrývající se téměř uprostřed ostrova. Cestou se zastavujeme u první větší stopy zdejšího rodáka Cesara Manrique, u Monumento al Campesino.

Monument  “al Campesino” (Vesničan) je věnován neznámým lanzarotským vesničanům, kteří vynaložili obrovské úsilí, aby na tomto nehostinném místě přežili. Je umístěn mezi městečky San Bartolomé a Mozaga, u křižovatky silnic spojujících Tinajo s metropolí Arrecife a město Teguise se západem ostrova. Příbytky, které obklopují památník jsou kopiemi původních vesnických stavení. Od památníku míříme do Teguise.

Teguise

Od Karren víme, že na kraji města jsou velká odstavná parkoviště pro parkování a u nich hromada místních naháněčů. Prý je máme ignorovat a jet až nahoru téměř do samotného historického centra. Ačkoliv je cena za parkovné celkem směšných 1,80€, tak chceme poslechnout radu a parkoviště na kraji města ignorujeme. Několik jednosměrek nás vyplivuje poblíž malého námestíčka Plaza Gral. Franco.

Míst na parkování je tu kolem 10 hodiny dopoledne ještě celkem dost a tak tu zanecháváme naše vozítko a malými uličkami se dostáváme do starého centra, kde nás vítají první stánky tradičního nedělního trhu. Střídají se tu stánky s klasickým zbožím jako na našich tržnicích, ale i stánky s místními výrobky. V nich nabízejí především šperky, koření a dekorace z lávy. Stánky v uličkách mezi domky a u fontánky před kostelem vypadají hezky, ale když člověk dojde na velký plac za kostelem, tak si rázem připadá jako na nějakém bierfestu. Procházíme kolem stánku s občerstvením, kde jsou německé nápisy, které zvou na zaručeně pravý Bratwurst. Vedlejší stánek zase na anglické Fish&Chips. Jen stánek, který by sliboval ochutnat něco ze zdejší kuchyně nikde. Tohle je trošku zklamání a tak jdeme zpět před kostel, kde máme sraz s Barčou. Pak už k autu a hurá dál. Odjíždíme z Teguise a v tom na mě v autě zamrká žebravé oko. Tohle auto má snad děravou nádrž, pomyslím si. Nechci riskovat, že zůstaneme stát někde na samotě a navíc v neděli bez kapky benzínu a tak otáčíme auto a jedeme zpět do Teguise natankovat. Normální benzínka s příjemnou cenou kolem 1 eura za litr benzínu a za naftu ještě méně. Vystupuji z auta, že natankuji, ale chlapík od benzínky, že prý ne, že nám natankuje sám. No co, jiný kraj, jiný mrav. Od benzínky už konečně pokračujeme na sever ostrova.

Haría – oáza tisíce palem

Autem šplháme do pěkného kopce a ta tam je dravost auta, kterou jsem chválil při rozjezdu.

Takže ta herka se teď líně plouží nahoru, ale nevadí. Silnice je celkem úzká a hlavně nikam nespěcháme. Najednou jsme nahoře a po naší pravé straně se nám naskýtá neskutečný pohled na pohoří a východní pobřeží. Naštěstí je tu u silnice malý záliv, kde můžu odstavit auto, abychom se mohli chvilku pokochat tím výhledem. O kus dál jsou vidět domorodci na honu. Na Lanzarote jsou prý přemnoženi divocí králíci a tak se místní vydávají spolu se svými psy a ochočenými fretkami na jejich lov. Ochočená fretka králíka ze své nory vyplaší a psi ho pak uštvou.

Serpentýnami pomalu sjíždíme do Údolí tisíce palem. Nevím, jestli je tu těch palem opravdu tisíc, ale oproti zbytku ostrova to tady vypadá jako krásná oáza, skrývající městečko jménem Haría.

Auto parkujeme v postranní uličce před krásným starým fordem a jdeme kolem zřejmě poslední košíkářské dílny na ostrově k domu lanzarotského rodáka a velkého patriota Césara Manrique (1919-1992). Ten na ostrově prosadil zákaz stavění domů vyšších než jsou místní palmy a také zákaz billboardů.  Díky němu tak na Lanzarote chybí obří hotelové komplexy. Ve spolupráci s architektem Fernandem Higuerasem vytvářel na ostrově stavby, které krásně ladí s ostrovní krajinou. Příkladem je Manriqueho obytný dům, který nyní slouží jako muzeum a galerie, koncertní sál umístěný v přírodní jeskyni,  Jameos del Agua s bílými ráčky, zahrada Jardín de Cactus nebo úžasná vyhlídka Mirador del Río. Na Lanzarote (a nejen na něm) postavil množství kinetických soch. Jeho dům je vážně úžasný a ačkoliv nejvíc nadšená z něj je naše Barča, odcházíme z něj v úžasu všichni. Bohužel uvnitř je focení zakázáno.

Z Haríe odjíždíme plni dojmů. Vtipné je, že projíždíme několik křižovatek Haríe, kde jsou ukazatele k vyhlídce doslova na každou stranu, ať odbočíte, kam odbočíte, na další křižovatce opět narazíte na směrovku k Mirador 🙂 Zde prostě všechny cesty vedou na Mirador del Río.

Mirador del Rio

Jedeme po malých silničkách kolem sopky Monte Corona k vyhlídce. Po zaparkování se jdeme nejdříve projít po silničce LZ-202 nalevo od vstupu do vyhlídky a úžasem nám padají sanice. Výhled na sousední ostrůvek La Graciosa je omračující.

Jsme ve výšce cca 500 metrů nad mořem a pohled dolů na ostrůvek evokuje pocit vyhlídky téměř jak z letadla. Vydrželi bychom se tu kochat celý den, ale zvedáme se a jdeme se podívat na další z Manriqueho stop – kavárnu citlivě vystavěnou ve skále. Vstupné je 4,75€ pro dospělého a 2,40€ pro dítě, ale díky našemu zakoupenému multi vstupovému voucheru jdeme bez placení rovnou dovnitř. Je to tu parádní a tak neodoláme a sedneme si na kávu se zákuskem.

Po příjemném relaxu sedáme do auta a vyrážíme do Orzoly. Je to přístavní vesnička, ze které jezdí trajekty na sousední La Graciosa (zpáteční jízdenka je za 20€/os., dětská 11€/os., loď jezdí cca každou hodinu denně od 8h do 20h). Odtud si chceme směrem na jih prohlédnout všechny pláže při cestě. Jedna je hezčí než druhá.

Většinou to jsou pláže s bělostným pískem a minimální obsazeností. Určitě bychom si tu našli místo pro celodenní relax. Na trochu delší chvilku se zastavíme na pláži Caleta del Mojón Blanco. Samotné moře začíná až téměř 200m od pláže, ale těch 200m vyplňuje teploučká laguna s vodou tak do půli lýtek. Ideální místo pro koupání s malými dětmi. Na pláži je z lávových kamenů postaveno dost půlkruhových zakoutíček, která hosty pláže chrání před sluncem a všudypřítomným větrem.

Jameos del Aqua a Cueva de Los Verdes

Prohlídkou pláží na severovýchodě ostrova máme dnešní plán splněný a do vody se nám nechce. Času je do večera ale ještě dost, tak se jednohlasně rozhodujeme ještě pro návštěvu Jameos del Aqua a pak i jeskyně Cueva de Los Verdes. Jameos del Aqua je údajně jediné místo na světě, kde žijí maličcí bílí slepí krabi.

Jsou tu ve vodě v jeskyni a i zde je velmi patrná stopa Cesára Manriqueho. Prostor nad jeskyní je vystavěn dle jeho návrhu a opět je tu nádherně. Je cítit jeho souznění s přírodou a citlivé zasazování staveb do krajiny. Je to tu moc fajn a uklidňující.

Po krátkém relaxu u bazénu si ještě prohlédneme muzeum věnované geologickým informacím o ostrově a pokračujeme na blízkou jeskyni Cueva de Los Verdes.

Stejně jako Jameos del Aqua, tak i jeskyně Cueva de Los Verdes spadají do vstupové permanentky. Frontu do vstupu si musíme vystát spolu s ostatními návštěvníky, jen nám u okénka obsluha orazítkuje naší vstupenku razítkem, že jsme jeskyni navštívili, abychom vstupenku nechtěli využít opakovaně. Asi proto, že jsme už předposlední skupina vpuštěná dnes do jeskyně, tak máme prohlídku téměř v poklusu. V naší čtyřčlenné skupince jsou na prohlídku rozporuplné dojmy. Někdo je z prohlídky nadšený, jiný by jí z programu dne klidně vyřadil. Každopádně – pokud budete mít zakoupenou permanentku na vstupy, budete poblíž a budete mít volný čas, navštívit jeskyni doporučujeme.

Cestou do Playa Honda se ještě zastavujeme v Arrecife u vraku lodě. O existenci lodě víme jedině díky geocachingu, u lodě není žádná infotabule, tak ani netušíme, proč tu loď na mělčině uvízla. Už je skoro půl sedmé, takže pomalu začínáme přemýšlet, jak vyřešíme dnešní večeři. Říkáme si, že když jsme v tom hlavním městě, tak by neměl být problém ve městě najít nějakou restauraci a najíst se. Samotné centrum města se nám ale vůbec nezamlouvá a tak se vracíme zpět na ubytko, převlékneme se a jdeme po plážové promenádě okouknout restaurace u pláže. Nakonec zakotvíme v restauraci Goliath Terraza a bříška si spokojeně naplníme výtečnými saláty (obří porce vč. výborně ochuceného kuřecího masa za 6€).