Úvod 2017 - Lanzarote (E) Lanzarote (1.den) – ráj za pár korun

Lanzarote (1.den) – ráj za pár korun

od geomarbes
602 zhlédnutí

Je pátek 11. srpna něco málo po sedmé hodině ranní. Ačkoliv je venku počasí, mající tu moc zkazit náladu, my nasedáme do auta natěšení a s úsměvem. Důvodem je cíl našeho výletu uvedený na letenkách – Arrecife. Ano, letíme na ještě nedávno “snobskou” dovolenou na Kanárské ostrovy. Přesněji řečeno na jeden z ostrovů, na ostrov několika stovek kráterů a desítek sopek Lanzarote. Otázka je, zda se za snobskou dá považovat dovolená, kterou chceme pořídit laciněji než výlet do Chorvatska či na sever Itálie.
Ještě před několika málo dny jsme neměli tušení, kam a jestli vůbec někam ještě toto léto pojedeme, ale náhoda a možná i drobet štěstí pomohlo. Když jsem se jednoho večera koukal na letenky nízkonákladovek s odletem blízko nás (Praha, Mnichov, Norimberk, Lipsko), bylo jasné, že náš výlet bude letecky. Vzhledem k zácpám na italských dálnicích se volba letadla zdála i celkem rozumnou. Mezi favority cílových destinací se nakonec díky cenám za letenky dostal ostrov Kos, Mallorka, Island a Lanzarote. Chtěli jsme za teplem, takže Island ne, no a ze zbytku už to byla celkem jasná volba. Cena letenek 59,80 Euro za osobu za zpáteční let se nedala odmítnout.
Takže teď jedeme na letiště v Lipsku, odkud nám letadlo krátce po poledni letí. Místy naše cesta vypadá, jako špatná videohra. Protivníky v této pomyslné hře nám jsou uzavírky a dopravní omezení na cestě. I tak ale parkujeme na odstavném parkovišti u letiště v Lipsku naše auto v celkem dobrém čase 9:45 a v klidu se vydáváme k terminálu. Odbavení nemusíme řešit díky tomu, že cestujeme nalehko jen s příručními zavazadly a taky díky online check-in.  A tak místo stání ve dlouhé frontě si jdeme sednout na kávičku. Zatímco holky si kafíčko vychutnávají, já a Jitka jdeme odlovit letištní keš. Tu nacházíme celkem rychle a bereme z ní TB (trackovatelný geocaching předmět) malého plyšáka. Jak se z internetu dozvídáme, má za cíl se podívat do nějakého disneyparku. No tam neletíme, ale na výlet na Kanáry ho sebou vezmeme, alespoň mu naskáčou slušné kilometry v trackovacím seznamu.

Po návratu do letištní haly se dozvídáme, že letadlo bude mít menší zpoždění. Nevadí, i tak pomalu míříme k bezpečnostní kontrole. Na tabuli vidíme, že téměř ve stejnou dobu letí další letadlo stejné společnosti, jakou letíme i my (Condor), mířící na Mallorku. Díky změně Gate u obou letů a podobného času odletu jsme svědky vtipné situace, kdy dvěma klukům, stojícím vedle nás (kteří si nevšimli změny), málem uletí letadlo na Mallorku. Naštěstí na vyvolávání svých jmen reagují bleskovým úprkem ke správnému východu.   My naštěstí usedáme do správného letadla a na správná sedadla bez problémů. Pravdou je, že místo na nohy tu mohli udělat trochu větší. Kolena mám namáčknutá do sedadla přede mnou. Že může být hůř zjišťují po chvilce, když si zavalitý chlapík přede mnou položí sedadlo a já se tak nechtěně stávám masérem jeho zad. Utrpení po pár hodinách konečně končí a my přistáváme na sluncem zalitém letišti v Arrecife.  

V hale míjíme frontu lidí čekající u pásu na kufry a míříme k okénku autopůjčovny Cicar. Doslova do 5 minut odcházíme s klíčky od auta. Místo objednaného Opelu Corsa dostáváme za stejnou cenu o třídu vyšší Seat Leon. Cestou padá konečné rozhodnutí ohledně bydlení. Vyhrává varianta přes Airbnb. Směřujeme tedy do Playa Honda a za necelou půlhodinu se už vítáme a seznamujeme s naší domácí. Jmenuje se Karren a pochází z Irska. Tady bydlí asi 14 let a od prvního okamžiku je to sympatická paní. Po seznámení se jdeme cournout k moři. Pláž tady je tady čistá a písek je jemný a tmavší barvy (nabírám do připravené plastovky kvůli porovnání s dalšími plážemi na ostrově). Na to, že je už po 18- té hodině, je docela teplo a tak se ani moc nemusíme nutit k osvěžení v moři. Moře parádní, pláž také a jen ubíhající čas nás nakonec dostává zpět. Večeři řešíme pizzou od naproti. Zdá se nám dost přesolená a podle mé teorie (neověřené) to je tím, že tady místo mozzarelly dávají zdejší slaný kozí sýr.

Paní domácí se nás ptá, jaký plán máme na zítřek a když ji ho sdělíme, tak se jen nevěřícně usmívá, že bychom náš obsáhlý itinerář měli stihnout naplnit. No uvidíme zítra. S přáním dobré noci od Karren uléháme do postelí a unavení po cestě bez problémů usínáme.

Mohlo by se vám také líbit

1 komentář

Mužíková Růžena 2. 10. 2017 - 14:41

Krásné vyprávění,těším se na další.

Mužíková.

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies