Úvod 2016 - Londýn (UK) Eurovíkend Londýn (GB) – den první

Eurovíkend Londýn (GB) – den první

od geomarbes
4,8K zhlédnutí

Nápad jet do Londýna vznikl díky náhodě. Jednoho jarního dne nám do emailové schránky přistála nabídka na zlevněné zpáteční letenky do Londýna. Jitka email objevila jako první a protože se jednalo o letní termín – tedy o neškolní čas, kdy můžeme jet celá rodina, stačila jen malá anketa mezi členy rodiny a bylo jasno…v létě jedeme objevovat Londýn. Nejprve nás ale čekala hlavní dovolená, dovolená na lodi MSC Magnifica ve Středozemním moři. Proto jsme Londýn odsunuli na vedlejší kolej. Lodní dobrodružství stejně jako každý rok uteklo jako voda a Londýnský víkend začínal být aktuální.

Příprava

Jitka se tedy vrhla na itinerář a já ke své ostudě přiznávám, že jsem jen pomohl den před odjezdem na letiště doladit způsob dopravy z letiště Gatwick, kam mířilo naše letadlo, do centra Londýna, kde na nás čekalo objednané bydlení. Ale popořadě.  Ráno zvoní budík a já bych spal ještě dál…škoda, že neexistuje nějaký teleport…to by se cestovalo. Ranní kávička a snídaně a díky cestovní horečce i nutnost zopakovat návštěvu jisté místnosti. Počasí venku vůbec nevypadá na srpnové ráno. V mikině mám pocit, jako bychom vyráželi někdy v březnu. Ale co, aspoň nás nečeká náročná aklimatizace v klasickém anglickém počasí.

Hurá na letiště

Vyrážíme a pohodovou jízdou se dostáváme do Prahy. Na letišti máme rezervované místo v parkovacím domě SMART. Pamatuji si, že ve stejném domě jsme již parkovali před lety, když jsme letěli do Egypta. No jo, ale tenkrát jsme měli Opel Corsa. S naším “eS Maxíkem” zjišťuji, že není parkovací dům jako parkovací dům. Zatímco v jiných jsme v posledních letech neměli problém, tady jsou nájezdy vedoucí o patro výš tak úzké, že tu málem necháváme pneumatiky. Jako na potvoru jsou volná místa až na střeše v desátém patře…No už teď se nemůžu dočkat cesty zpět.

Odbavení

Bereme kufry a přesouváme se na letiště. V odletové hale to pěkně bzučí. Doslova lidský úl (to netuším, že proti londýnským ulicím a metru to nic není). K odbavení se nedostáváme jako první, ale i třetí místo je v pohodě. Zbavujeme se našich dvou kufříků a přemisťujeme se do odletové zóny. Do odletu zbývají ještě asi 2 hodiny. Přemáhá nás hlad a protože není jasné, kdy se v Londýně dostaneme k nějaké stravě, kotvíme nakonec v restauraci Praha. Na letištní ceny se tu dá najíst celkem levně. Z nabídky jídel volíme klasické české smažené řízky s bramborem, k tomu zeleninové saláty. Mimo nás je tu jen pár policistů, pilotů a letušek. Říkáme si, že je divné jak málo cestujících tu je. Než ale dojíme, už si tu není skoro šance si sednout a jak u jídla tak u kasy se tvoří pěkné fronty. 

Přesouváme se k rentgenům a po absolvování prohlídky příručních zavazadel a našich krásných těl si jdeme sednout a čekat na vpuštění do letadla. To už je napojeno na chobot a připraveno nás do sebe nasát. Kolem nás prochází nějací asijští piloti…tajně doufám, že tihle piloti, kteří vypadají, jako by kamikadze pilotům z druhé světové války z oka vypadli, nejsou našimi piloty…zbytečně…Po dosednutí na naše sedadla 22C-F slyšíme, že nás vítá celá posádka pod vedením kapitána Hirošimy (nebo tak nějak).  

Konečně letíme

Startujeme s několikaminutovým zpožděním a už start vypadá, že tu časovou ztrátu kapitán zkusí dohonit. Po zhruba 1,5 hodinovém letu už dosedáme na jedno ze čtyř mezinárodních londýnských letišť. Už z okénka letadla je vidět, že se počasí asi zbláznilo…u nás kosa jak blázen, tady sluníčko a viditelně i celkem pařák. V příletové hale se od holek utrhnu a pádím vybrat pár papírových Alžbětek z bankomatu. Ten mi ale kartu po chvilce vyplivne zpět, ale bez peněz.

Následuje nutný telefonát do banky…a jak tak poslouchám že “všechny operátorky právě hovoří”…tak si připadám jako Chuck Norris, který napočítal dvakrát donekonečna, ale potřetí už čekat na operátora banky nedokázal. Naštěstí já se dovolávám už po nějakých deseti minutách a problém je vyřešen téměř okamžitě po skončení hovoru…platit kartou můžu, vybírat z nějakého divného důvodu nelze, takže upaluji ke směnárně, kde měníme eura za libry na první nutné platby.  

Jak se dostat do centra?

Tak peníze máme, kufry taky, takže nás čeká maličkost…dostat se z letiště do centra Londýna…vzdálenost něco kolem 30 mil. Možností je tu více…a) taxík – to je samozřejmě blbost, která by nás stála £ 90-130. Za b) vlakem…osobákem za nějakých £ 40 za nás čtyři nebo expresem za dvojnásobek. Za c) autobusem za £ 32. Taxi a autobus musí po klikatých silnicích a hlavně do velkého provozu v centru Londýna a odhadovaný čas na přepravu je 1,5-2 hodiny. Vlak jede asi 40 minut.

Jenže z vlakového nádraží je to ale celkem dálka na náš hostel a zcela určitě by nás čekala přeprava místním MHD, které patří k těm nejdražším v Evropě. Autobus by nás dostal blíž, ale i tak pěšky s kuframa v tom provozu nic, na co bychom se těšili. A tak nás napadá vyzkoušet variantu, kterou máme připravenou jako alternativní způsob přepravy už z domova a to taxislužbu UBER. V aplikaci zadáváme polohu, kde jsme a kam chceme. Ukazuje nám to předpokládanou cenu £ 36-45 (je to až na hostel, takže rozhodnuto). Využíváme promo akce, která činí £ 15 na první jízdu a volíme nejlacinější typ auta.  

Uber nebo přidej

Během okamžiku v aplikaci vidíme fotku řidiče i jeho jméno a SPZ auta. Krátce nato už drnčí telefon. Domluvy s řidičem se ujímá Barča a i přes menší problémy, jak vysvětlit řidiči, kde přesně stojíme na letišti, kde jsme poprvé v životě, za chvilku nasedáme do celkem zánovního Fordu Galaxy. Vím, jsme v Anglii…nicméně když si jde Barča sednout (coby překladatelka) dopředu a bere za levé dveře (u nás za dveře řidiče), tak je to prostě divné. Nemůžu se dočkat, až uvidím první Double Decker a klasický londýnský taxík Hackney carriage.

Poměrně brzy už přes okénku vidím první autobusy, kterých v londýnském MHD jezdí 6500 na více než 700 linkách. Náš řidič, Ind není moc ukecaný a zřejmě nás připravuje na to, že Anglie je multikulturní město a cestu nám zkracuje cédéčkem plných indických hitů…no možná, že to byly motlitby nebo nějaká audio kniha…těžko říct. Občas vyzkouší naši pozornost zapomenutím včas zabrzdit na křižovatce, ale jinak je v pohodě a po 1 hodině a 45 minutách nás už vysazuje před naším hostelem.  

Welcome in London

Ubytování, vzhledem k ceně je celkem zklamáním, ale s přihlédnutím k umístění v tak velkém městě to musíme skousnout. Na recepci si vyslechneme, co a jak s klíčem-kartou k pokoji atd. Recepční je sympatická, ale drmolí na můj vkus tak rychle, že jí mám po vzoru filmu Četník v New Yorku na to chuť odpovědět: “Yes, your flowers are beautiful”.

Pokoj je tmavou barvou vymalovaný a není na něm kromě dvou paland vlastně nic. Dělaj machry a hajzly mají na chodbě…ale nutno říct, že je všude parádně čisto. Navíc jde jen o dvě noci, takže ať je naše cela…ehmmm pokoj, jakýkoliv, tak je jen na přespání. Sice se nemůžu zbavit hrozně tísnivého pocitu, který mi kazí náladu. Mám z té budovy nějaký divný pocit, kterého se nemůžu zbavit. Holky se snaží mi náladu zvednout, ale chvilku to trvá. Vydáváme se na první výlet do centra. Památky si necháme na zítřek, na dnešek mají holky slíbenou návštěvu Primarku.  

Nákupní horečka

Na nejbližší stanici metra Elephant & Castle Station, která je jednou ze dvanácti tras londýnského metra “Underground” si kupujeme zpáteční jízdenku na Oxford Circus Station. Odtud po Oxford Street jdeme k Primarku, obrovitého obchodu s oblečení za celkem směšné ceny (alespoň v porovnání s anglickými cenami kdekoliv okolo) a frontami k pláči. Prodavači tu nestíhají, takže se na zemi všude válí z ramínek spadané oblečení a nekonečné fronty u desítek pokladen.

Hurá první anglická keška

Holky necháváme řádit v Primarku a s Jitkou se vydáváme koupit něco k pití. Skrze zástupy lidí se dostáváme k Soho Park. Je to oplocený čtverec s altánkem uprostřed. Trávník tušíme tam, kde sedí na zemi lidé…takže asi všude. V Londýně si ten kousek přírody opravdu užívají. Při tomto pohledu si uvědomuji, jaké máme štěstí, že to máme přírodu za humny. Ale vše má svá plus a mínus…jen mi v tomhle momentě nenapadá žádné plus pro přelidněný Londýn. Jitka i přes přemudlený prostor nenápadně odlovuje místní keš a vybarvuje tímto další zemi v našich geocaching statistikách.  

Není Tesco jako Tesco

Odtud míříme do Tesco Expres Market. Místní Tesco jsou obchůdky ve velikosti vietnamských obchůdků s cenami na Anglii velmi dobrými, nicméně na naše poměry přemrštěnými. Říkáme si, že se pak půjdeme taky mrknout na nějaké oblečení za holkama do Primarku, když v tom volá Barča, že v obchodě ztratila brýle a že už je to nebaví, protože je tam spousta lidí. Jdeme je vysvobodit a hlavně zaplatit ten jejich výběr. Ve frontě na zaplacení čekáme jen asi půl hodinky, což není na frontu v Londýně moc. Fronty jsou tu všude a na všechno.

Z Primarku se po Tottenham Court Rd. a Euston Rd. k nádraží King Cross, které tu stojí od roku 1852. Cestou se stavujeme v KFC na Twister a zároveň využíváme možnost navštívit toaletu. Veřejné záchody jsou v Londýně obrovský problém. Tady sice nemusíme oproti jiným platit £ 0,50 za použití, ale už cestou na záchod, který je v suterénu to páchne a podlaha je mokrá a ulepená. Prostě hnus. Twister chutí taky žádná sláva. Po tomto kulturním i labužnickém zážitku jdeme dál. Míjíme přepychový hotel St. Pancras Renaissance a jen odhadujeme, kolik tam musí stát nocleh. Teď už to vím.. nejlevnější £ 250,- za osobu a noc…nebo nejdražší suite za £ 3000 za noc…uff.

My name is Potter, Harry Potter

Kousek za ním už je vidět budova nádraží King Cross. Vcházíme nedočkavě dovnitř a hledáme čísla nástupišť…Ano, správně nástupiště které hledáme je mezi 9 a 10. nástupištěm…přesněji řečeno nástupiště 9 a 3/4, odkud odjíždí vlak do Bradavic. Venku už padla tma a tak si říkáme, že snad nebudou žádné fronty. Omyl! Jsme v Londýně, takže už z dálky je vidět místo, které hledáme. Jitka se obětuje a jde čekat do fronty na vozík zapasovaný napůl ve zdi, zatímco já s holkama jdeme juknout do čarodějnického krámku Harry Potter.    

Jsou tam úžasné věcičky, ovšem za úžasné ceny. Originál šála za £ 30, Plyšový Dobby za stejnou cenu. Mně se zamlouvají Jelly Belly fazolky s příchutí zvratků, ale nakonec odolávám. Holky si kupují pár blbinek na památku a jdou vystřídat Jitku do fronty. Fronta je na vyfocení u vozíku při průchodu skrz zeď. Je tu samozřejmě fotografka z Harry Potter obchodu, která vyfotí všechny, kdo zapózují u vozíku.  

Fotku lze pak v obchodě koupit za £ 9,90, případně s papírovým rámečkem, na kterém jsou čarodějnické motivy, za cenu £ 19,90. Konečně se holky dostávají na řadu…nacvakávám pár fotek a pak hurá dolů na metro, které nás odváží do blízkosti naší noclehárny. Do postelí se dostáváme až po půlnoci, ale stálo to za to.

Mohlo by se vám také líbit

4 komentářů

jezci-sokolov 17. 8. 2016 - 5:52

My měli teda s frontama celkem štěstí. Jen v metru, v mekáči a kolem památek. Ani tak mě Londýn moc neoslnil. Lepší je půjčit si auto a vyrazit na Seven Sisters, nebo zmrznout v moři v Brightonu 🙂

Odpovědět
jezci-sokolov 17. 8. 2016 - 5:56

Vlastně kecám…jednu frontu jsme potkali…u toho nástupiště 9 3/4. Jenže to byli japonci a my je přehlédli a celou tu frontu předběhli. Až když jsme se po focení otočili, tak vidíme frontu. Omlouváme se a oni se usmívají a fotí si nás taky (japonci no). Nikdo nám kupodivu nenadával.

Odpovědět
geo marbes 18. 8. 2016 - 20:32

Já myslel, že jsou tam fronty jen v létě, ale už od několika lidí jsme slyšeli, že je to celkem jedno, kdy tam člověk jede. Prostě je Londýn přelidněný. A v létě holt abnormálně. Památky se mi tam líbí, ale asi bych taky při další návštěvě raději zkusil půjčit auto a projet okolí Londýna.

Odpovědět
geo marbes 18. 8. 2016 - 20:35

Japonští turisté jsou tam všude, ale jsou to většinou prima lidi, co se kolem sebe pořád usmívají. Stejně tak jako angličané. Když jsme potřebovali pomoct, vždy se našel někdo, kdo nám ochotně pomohl.

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies