Naše včerejší těšení na dnešní blbnutí ve vodním parku trochu kazí ranní pohled na zamračenou oblohu, ale říkáme si, že nám počasí nesmí zkazit náladu a v nejhorším změníme plán. Než se ale nasnídáme, vidíme venku první nesmělé paprsky italského slunce, které se statečně probíjejí skrze mraky. A cestou k zábavným parkům už nám slunce ukazuje svou sílu a pěkně začíná hřát. Po zaplacení dalších 5 € za místo na parkovišti je už jasné, že dnešek bude ve znamení vodních radovánek. Holky nás ale stejně přemluví, že chtějí do Movielandu na Diabolik. S Jitkou procedíme mezi zuby, že asi nemají zdravé h…o. a zároveň doufáme, že nás neslyšely. Omyl, samozřejmě, že slyšely. Hlášku neznají, řehtají se a obě se shodují, že jsme asi vyměněný rodiče, protože prý jejich pravý rodiče tohle nikdy neříkají.
My oponujeme, že tahle hláška je stará a jen jsme ji neměli potřebu používat, protože ony neměly tak hovězí nápady lézt znova a znova na tuhle šílenou atrakci. Holky si dají jízdu, po ní nás přemluví na další. No nemají zdravý h…o. Pak už je přemluvíme, že by bylo dobré se jít osvěžit do vody.
Přecházíme do vodního parku a “rozbíjíme náš stan” prakticky přímo pod tím šíleným Diabolikem. Zrovna, když se chystáme jít na divokou vodu, tak se rozjíždí další jízda Diabolika. Jízda začíná jako klasicky tak, že vláček sedaček se všemi šílenci, co na to vlezli dobrovolně, se vytáhne do nejvyššího bodu dráhy, ze které se pak atrakce rozjede šílenou rychlostí dolů a následně do všech lopingů a zatáček. Jenže…tahle jízda je nějaká divná…sedačky vyjely do nejvyššího bodu a zůstavají stát…vlastně viset na místě…Okamžitě se pod atrakcí začnou shlukovat lidé a jeden z nich…zřejmě rodič křičí nahoru směrem k uvíznutým lidem, že prý za 5 minut je obsluha stáhne dolů. No nevím, vydržíme vše pozorovat asi půl hodiny a pak razíme na divokou řeku. Fronta není nijak hrozná, takže se po nějakých 10 minutách čekání chopíme kruhů a jdeme pomalu nahoru na start atrakce. Cestou si říkáme, jak jsou na tom asi ti chudáci na atrakci.
Nahoře před vstupem do první laguny vidíme, že na atrakci stále visí. Dělám si trošku srandu slovy, že na tom ještě vydělají a dostanou od parku jednu jízdu zcela zdarma, Zároveň je ale lituji, protože to tam musí být hrozné a osobně pochybuji, že se mezi těmi lidmi najde blázen, který by se na tuhle atrakci ještě dobrovolně někdy vydal. Divoká řeka v Caneva World je složena asi ze šesti kruhových lagun propojených postupně mezi sebou skluzavkami. Nasedáme tedy v nejhornější laguně. Tekoucí voda z vodopádu instalovaného do vraku lodě vyrábí hezký vír ve vodě a tak se stejně jako další na kruzích na vodě točíme dokud nás voda nebo nějaký dobrák nevyplivne na skluzavku vedoucí do další laguny. Je složité se v laguně udržet delší dobu, protože dobráků, kteří se Vás chtějí v laguně zbavit je docela dost (my samozřejmě bojujeme také), ale na druhou stranu dostat se co nejrychleji dolů do cíle (což jsme si také zkusili) je obdobně těžké.
Z divoké vody míříme na novinku parku a to Frozen Bob. Jde o skluzavky po kterých se sjíždí vleže hlavou vpřed na gumových podložkách. Dobrý nápad si říkám, i když jízda hlavou vpřed…no nevím. Ale beru podložku a společně s Jitkou startujeme vedle sebe na sousedících skluzavkách. Teda Jitka má na semaforu zelenou dřív. Ale mě se rozsvěcuje vzápětí a tak se odstrkuji a co to…je to nějak líná jízda…tedy do první zatáčky, tak jako by mě něco nakoplo a podložka zařazuje vyšší rychlost. Následuje druhá zatáčka, hned třetí a pak už nevím. Voda v očích způsobuje, že nevidím vůbec nic. Cítím jen nárazy do hlavy v každé zatáčce. Dole přistávám v bazénku stylem sestřeleného Migu. Chytám se za hlavu…po těch nárazech totiž nevěřím, že mi drží na hlavě. Zároveň si protírám oči a vidím řehtající se Jitku, která zezdola slyšela několikrát BUM a následné AU. Plavčici, kterou vidím asi pětkrát říkám, že jsem v pořádku a pomalu se škrábu ven. Tak tohle pro mě fakt není. Přemluvím Jitku, že potřebuju mozek umístit na správnou pozici v lebce a jdeme na 5-ti dráhovou skluzavku Typhoon v zadní části parku. Dáme si pár jízd a protože se mezitím objevují holky, domluvíme se, že půjdeme společně na další atrakci Water Jump. Jak už název napovídá, jedná se klouzačku…tedy vlastně dvě klouzačky vedle sebe, které člověka v nejvyšší rychlosti doslova katapultují do vzduchu, aby pak přistál volným pádem na hladinu vody. Jsa si vědom, že musím na této klouzačce, stejně jako na jiných rychlých skluzavkách už na začátku dát nohu přes nohu, aby mě během cesty voda nemasírovala na místech, kde by to mohlo být bolestivé. Takže nahoře ruce pod hlavu a nohu přes nohu a hurá dolů…skokánek a už letím…to že se mi během letu nohy sami od sebe rozpletly a já dopadl na vodní hladinu doposud úspěšně chráněným místem svého těla, jsem nečekal. Stejně tak smích Jitky a její následné: “Já to nestihla natočit…” Jo, jsou prostě chvíle na dovolené, které oželím na domácím videu…riskovat další podobný pád už se mi prostě nechce a než půjdu na další atrakci, tak to musím rozchodit. Holky mezitím jdou vyzkoušet pro mě další hrůzu… Kamikaze. Už název napovídá, že ty dvě dospívající děti nemají zdravé h….o.
Pomalu se přesouváme parkem kolem dalších atrakcí jako je jízda tmavým tunelem Black Hole (kde jsem si při poslední návštěvě parku před 3 roky při poskočení v tunelu a ztrátě kruhu, málem sedřel záda) až k velkému žralokovi, kde je Twin Splash. Jde o dvě vany umístěné nad hlavami, které jsou napouštěny vodou a v určité fázi naplnění se převrhnou na čekatele dole. Něco podobného jsem zažil před chvilkou na Water Jump, ale tohle je tedy příjemnější masáž. Jednak se na nás řítí voda zezhora a hlavně vím, co mě čeká. Mezitím zjišťujeme, že po nějakých 150 minutách uvěznění se konečně dostávají pomalu dolů nebožáci, kteří si chtěli zkusit jízdu na Diaboliku. Nezávidím jim ten zážitek.
Zbytek dne procházíme i další atrakce, ale co se mě týká, tak nejbezpečněji se cítím na 5-dráhové skluzavce, divoké vodě a v bazénu s umělým vlnobitím. Z jiných atrakcí odcházím potlučený a otřesený. Ale i tak se mi tu líbí.
Mapa parku
Diabolik zatím jezdí naprázdno…zřejmě obsluha atrakci testuje, jestli se závada zase objeví. Po několika jízdách naprázdno se najde opět několik šílenců, kteří se objevují v sedačkách atrakce…možná chtějí zůstat také viset ve té výšce, nevím. Kroutím hlavou a můžu si ji ukroutit, když se objeví naše holky s tím, že se chtějí jít taky ještě svézt. Mají ale smůlu, za chvilku se vracejí s tím, že atrakce jela poslední dnešní jízdu…uff. Celkem se mi ulevuje.
Ani se nenadějeme a je tu 19:00 a s tím i zavírací doba parku…trošku nechápu, že nemají otevřeno déle, ale nedá se nic dělat, rychlé rozloučení s parkem a cesta autem do Paradise Resort, kde nás čeká balení a poslední noc v Itálii. Cestou nemůžeme vynechat náš bludný kruhový objezd a na rozloučenou jej objedeme dvakrát dokola.
