Po přesunu z Benátek, kde skončilo naše lodní putování na MSC Magnifica a po cestě k jezeru Garda se následující ráno se probouzíme dobře vyspinkaní. Všem se nám tu spí moc dobře, ale nedá se nic dělat. Přece tu neprospíme celý krátký pobyt, takže šup z postele, snídaně a odjezd směr Movieland a Caneva world.
Venku sice není obloha taková, na jakou jsme si poslední týden zvykli, ale teplý vzduch napovídá, že nám zima nebude. Už po cestě do zábavného a vodního parku se teplý vzduch tetelí na vozovkou před naším autem a slunce se prodírá skrze mraky. Cestou míjíme vstup do Gardalandu, jednoho z největších zábavných parků v Evropě, kde je těsně před otevřením fronta čítající určitě několik stovek čekatelů na lístek.
V duchu si odplivneme a doufáme, že nás podobné peklo nečeká i u parků, kam máme zamířeno. Při odobočování k parkovišti si ale můžeme oddechnout. Tady sice taky fronta je, ale nic tragického. Po zaplacení parkovného ve výši 5 € a zaparkování, kde tentokrát nejsme mezi prvními 🙂 přicházíme k pokladnám a po asi 3 minutách čekání jsme u okénka a říkáme si o 4x lístek na dva dny a do obou parků. Cena není nijak přehnaná – za jeden park a jeden den 27,- € a za dva dny a za dva parky je to za osobu 39 €, viz.: http://www.canevaworld.it/en/prezzi-2016/. Protože máme lístek na dva dny, musíme podstoupit fotografování. Dostáváme samolepku s vytištěnou fotkou (kvalita asi jako kdyby nás fotili toasterem), kterou si musíme nalepit na vstupenku a poté už můžeme vejít do areálu.
Vstupujeme do Caneva worldu, kde si pronajímáme skřínku na batohy a ručníky za cenu 5 €/den a pak si to už míříme ke vstupní bráně Movielandu. Už vstupní brána vás přenese do hollywoodských ateliérů, z červeného koberce, který míří na hlavní třídu uhýbáme vpravo k novince letošního roku v zábavném parku, k atrakci zvané “Diabolik”. Holky se hned bezmyšlenkovitě vrhají vyzkoušet, jak moc tato atrakce převrací vnitřnosti, zatímco já a Jitka pociťujeme volání pudu sebezáchovy, které poslechneme a s holkama nejdeme. Statečně čekáme dole a sledujeme, jak se naše děti řítí strašnou rychlostí do spleti smyček, díky kterým nemůžou po celou dobu jízdy vědět, kde je dole a kde nahoře.
Můžu potvrdit, protože jsem na konci dne přemluven k této sebevražedné jízdě na této atrakci. Z Diaboliku se vracíme na červený koberec, po kterém se dostáváme na hlavní třídu, kde je na rohu The Horror House. Po minulé návštěvě parku, kdy na nás musela Terka kvůli nízkému věku čekat venku, míříme nejprve sem, aby si také užila chvilku hrůzy. Je statečná a celou desetiminutovou procházku domem, kde se ocitáme uvnitř známých hororů (Noční můra z Elm Street, Texaský masakr motorovou pilou, Vymítač ďábla, Drákula atd.), absolvuje až do konce.
Celou cestu jde člověk v téměř naprosté tmě, odkázán jen na škodolibost místních strašidel a celá skupinka je nucena jít za sebou držíc se za ramena. No popravdě řečeno, zkusil jsem si jít tentokrát na chvostu našeho lidského řetězu a nic moc. Ale přece nepřiznám, že jsem se občas docela bál. Ono když se v té tmě přímo za Vámi ozve zvuk motorové pily, nebo když se vás někdo dotkne, tak máte pocit, že budete potřebovat přebalit. Ale co, aspoň vím, že mám srdce zatím v pořádku. Všem se nám uleví, až když se dostaneme zpět na denní světlo. Uff.
Venku na nás čeká policista z Policejní akademie. Ochotně se s námi fotí a odvádí nás na trenažér pro budoucí policisty, což je vlastně 4D kino, simulující sledování zločinců na policejni motorce. Dobré odreagování po té strašidlácké procházce.Další atrakce se jmenuje Magma 2.1. Film s témto názvem neznám (asi nějaký béčkový trhák), ale atrakce dobrá. Sedáme na korbu nákladního terénního vozu, který s námi dělá psí kusy. Do cíle přijíždíme celkem slušně mokří od jízdy pod vodopádem, ale libujeme si jak krásně osvěžující to v tom horku je a pádíme na další atrakci. Jako další osvěžující se nám jeví Kitt Superjet.
Pod tímto návem se skrývá další bláznivá jízda, tentokrát na motorovém člunu. Paráda. Jen té vody je na nás po vystoupení trochu víc, než bychom chtěli. Není už co ztratit a tak pokračujeme na atrakci s názvem U-571. Odnášíme si válečný zážitek z ponorky, kterou zasáhne nepřátelská střela. Venku pak už všichni ždímáme totálně mokré oblečení. Říkáme si, že by se nám hodila nějaká ždímačka, kam bychom si vlezli a vylezli suchý. Volíme tedy blízký Octopus, kde se uvelebujeme do sedaček. Po chvilce jízdy a nekontrolovatelného točení usuzuji, že až tak dobrý nápad to nebyl, ale statečně vydržím spolu s dalšími ještě jednu další jízdu. Odtud se přesunujeme na jízdu vodním kanálem na kmenech Brontojet, kde zjišťuji, že jsem lehčí o mobil. Naštěstí obsluha této atrakce vše vytelefonuje a telefon značky Lejnovo si vyzvedávám cestou na další atrakci.
Postupně navštěvujeme i další atrakce jako Terminátor, kde si zastřílíme laserovou pistolí na stroje, chtějící ovládnout svět. Naše děti, nemajíc zřejmě ani špetku pudu sebezáchovy jdou i na Hollywood Action Tower a TR Machine. Holky se vyfotí s kolemjdoucím Harry Potterem, já chvilku váhám, že bych se vyfotil s Rose z Titaniku, ale nakonec si to rozmyslím (kdoví, kde by se pak s tou fotkou Rose vychloubala). Nedaří se mi dohonit parkem projíždějícího Terminátora, takže na fotku s ním si musím počkat na příště, ale i tak si myslím, že jsme si všichni dnešní blbnutí v Movielandu užili.
Protože je celkem pařák, rozhodujeme se, že ještě na dvě hodinky vlítneme na nějaké vodní atrakce v Caneva worldu, sousedícím s Movielandem.
Stihneme se vycachtat a vyblbnout na pár vodních atrakcích, ale čas letí a a už se musíme balit. Po cestě se ocitáme na našem bludném kruhovém objezdu, ale tentokrát trefujeme zpět dobře.
Po dobré italské večeři se ukládáme do postele a usínáme jako když nás do vody hodí.
A zítra hurá do Caneva World!
