Úvod 2017 - Skopje (MKD) Skopje (4.den) – domů

Skopje (4.den) – domů

od geomarbes
624 zhlédnutí

Poslední ráno ve Skopje je opět ve znamení sluníčka. O to víc nás mrzí, že náš výlet je u konce. Ale na druhou stranu se už těšíme domů na holky. Poslední snídaně se nese ve znamení dojíst všechno jídlo. Malý Míša nás přitom všechny baví svým neustálým “Bubooo”. Je to vlastně heslo, které bleskově rozpohybuje Petru a Michala, kteří se snaží včas malého Míšu posadit na záchod. Malého Míšu tahle hra baví a tak Péťa a Michal lítají sem a tam. Nepočítám to sice, ale viditelně malý Míša a jeho bobky na zemi vítězí v této hře nad Petrou a Michalem a bobky v záchodě. Konečně ale mrňousovi docházejí náboje a tak se jdeme vyvalit na poslední chvilku před odjezdem na letiště na sluníčko. Petra s Míšou jdou na zahradu do houpací sítě a my se usazujeme na balkóně. Necháváme sluneční paprsky, aby nás zřejmě naposledy v letošním roce ohřály. Pohled na předpověď počasí, které nás čeká po návratu totiž podobné babí léto ani zdaleka nepřipomíná.

Čas letí jako blázen a my chtě nechtě musíme popadnout batůžky a jít k autu, které nás odveze na letiště. Veze nás opět stejný chlapík jako první den. Dnes je o něco výřečnější a tak cesta ubíhá velmi rychle. Na letišti jsme v předstihu a proto si jdeme odlovit místní letištní kešku.

V letištní hale si stoupáme do fronty k odbavení a díky zákonu schválnosti se dostáváme k té nejméně sympatické osobě. Na té je vidět, jak jí všechno otravuje a ze všeho nejvíc lidi a práce. Nechápe, proč je malý Míša napsaný na letence ke mně (sám to taky nechápu – to wizzair a zřejmě je kvůli tomu, že já jsem objednával letenky pro všechny) a tak se jí to snažíme vysvětlit, což se moc nedaří. Nakonec nás milostivě pouští dál a já doufám, že brzy dostane práci, jakou si zaslouží…nejlépe trhat toaletní papír na nějakém veřejném záchodě.

Další kontrola už je v pohodě a my se konečně můžeme mrknout po obchodech a svalit se na sedačky, vyčkávaje svůj let. Nástup k letadlu probíhá celkem v pohodě…teda až na 20 minutové čekání v tlačenici mezi dveřmi. Je tu úplně jedno, kdo má přednostní nástup. Tohle makedonci nezvládají. Samotný let je klidný a stejně tak přistání v Norimberku. Ovšem dnes máme štěstí na ksichty a tak stojíme u okénka německého policisty, který kouká na naše pasy a neumí ani zabučet na náš pozdrav. Nechápu, proč tuhle práci dělá, když ho nebaví. Petra s Míšou a Míšou na nás už čekají a společně klušeme koupit jízdenky na metro, abychom stihli vlak domů.

Metro jede po chvilce čekání a na nádraží jsme doslova za 5 minut dvanáct – přesněji řečeno nějakých 15 minut před odjezdem vlaku. Jenže už je jaksi pozdě koupit zvýhodněné jízdenky domů…automat nám je nechce vydat ani pod hrozbou totálního zničení. A tak běžíme k vlaku s tím, že snad nám je prodá přímo průvodčí. Ten nás ale odkazuje na automat…V hlavě se mi mihne vzpomínka na Makedonii a pokus koupit jízdenku na MHD. Nedá se nic dělat a tak Jitka s Míšou a malým Míšou zůstávají u vlaku a já s Petrou běžíme zpět k automatům pokusit se vydolovat nějaké jízdenky domů. Další vlak jede až za 2 hodiny a to se nám nechce čekat. Nicméně stále se nedaří a tak kupujeme jízdenky alespoň do Marktredwitz, tedy na poslední německou zastávku s tím, že snad tam bude chvilka času koupit jízdenku na zbytek jízdy. S jízdenkami v ruce letíme zpět k vlaku, který za minutu odjíždí. Doslova s pískotem výpravčího naskakuje poslední z nás do vagónu. Říkám si, že by byla sranda naskočit navíc do vlaku, který jede třeba do Hamburku 🙂 Ne, naštěstí jsme ve správném vlaku, naneštěstí je totálně plný. Usazujeme se tedy na prostorné chodbičce pro kola a kočárky a oddechujeme si. Vlak v Marktredwitz ale zastavuje jen na chviličku a pak už pokračuje dál na Cheb. Co teď? Matně si vzpomínám, kdy jsem jel naposledy na černo…asi ve školních letech, jestli vůbec. Takže jsem notně nervózní. Ostatní se tváří jakoby nic. Bojím se každého otevření dveří, že přichází průvodčí…no a on ten blb vůbec nepřišel…

Výlet do Makedonie bezva, počasí super, ceny hodně příjemné, většina lidí v Makedonii usměvavá a ochotná pomoct. Navíc se tu celkem dobře dá domluvit česky. Takže podtrženo, sečteno: do Makedonie klidně znova.

Mohlo by se vám také líbit

2 komentářů

Mužíková 8. 2. 2018 - 19:12

Opět krásné vyprávění. Doufám,že tentokrát letadélko někdo opravdu drží v ruce.
V říjnu zahrada ještě v květu,to je taky dobrý. Teď všichni víme,že domluva s blbcem je těžká nejen u nás. A totéž s automaty. Je také zajímavé,že jste zájezd okořenili jízdou na černo.
Všechno dobře dopadlo a zážitky ani kešky už Vám nikdo nevezme.

Odpovědět
Jitka a Martin 9. 2. 2018 - 10:26

Díky za komentář!
No ano, letadélko je malá “krabička”, není reálné, tak jak jsme fotili na Lanzarote 🙂
Jízda na černo nebyla v plánu a myslíme si, že to Němci moc nepraktikují, protože i cestou na letiště (to jsme měli regulérní jízdenky na celou trasu :-)) se na německém úseku jízdy průvodčí neukázal, tak se zřejmě počítá s poctivostí pasažérů.

Odpovědět

Napsat komentář: Jitka a Martin Cancel Reply

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies