Úvod 2016 - MSC Magnifica MSC Magnifica 2016 – Benátky (odplutí)

MSC Magnifica 2016 – Benátky (odplutí)

od geomarbes
2 komentáře 97 zhlédnutí

Ranní probuzení v kempu, sbalení věcí, přesun autem do přístavu, odevzdání kufrů, nalodění, ubytování, nácvik v záchranných vestách, prohlídka lodi, vyplutí a proplouvání Benátkami a slavnostní večeře…to je ve zkratce náplň dnešního dne. Teď podrobněji…Při přesunu do starých Benátek je celkem jednoduchý. Stačí sledovat značky Venezia porto a po několika minutách už se kocháme přibližně dvoukilometrovou jízdou po mostě Via della Liberta vedoucího na kraj hlavního ostrova Benátek, ze které jsou výletní lodě vidět už z dálky.

Autem či čímkoliv jiným na kolech se vlastně dostanete jen na tři místa ve starých Benátkách: Na Piazzale Roma, kde je autobusové nádraží, na Tronchetto, kde je parkoviště a také zastávka dálkových autobusů (pokud z Čech zvolíte tento způsob dopravy, pak Vás na 99% přiveze právě sem) anebo do Porto turistico, tedy do přístavu.
U vjezdu do přístavu se musíme prokázat dokladem, že máme rezervované místo na parkovišti v přístavu. Bezpečnostní opatření jsou vidět i zde a vlastně v celých Benátkách. Při průjezdu přístavem se řídíme cedulemi nesoucí označení MSC a také číslo parkoviště.

Při vjezdu na parkoviště si vyzvedáváme lístek, na který nám automat vytiskne SPZ auta a který po týdnu vyměníme za 95 €, ale to bych předbíhal 🙂
Na parkovišti je volných míst ještě dostatek, což nás ujišťuje v tom, že jsme tu asi zase (jako vždy a všude) mezi prvními 🙂 Zádrhel nastává s největším kufrem, který po pár metrech jízdy po rozžhaveném chodníku odmítá jet z důvodu defektu na jednom z koleček. Naštěstí to k odbavovací hale není daleko a cesta ubíhá lépe i díky právě připlouvající lodi, na které už za pár hodin budeme bydlet.
Před vchodem do odbavovací haly společnosti MSC odevzdáváme kufry a jdeme na Check-in do patra. Odbavovací hala je chvilku po osmé hodině ráno samozřejmě prázdná 🙂

Usedáme na volné sedačky s pořadovým číslem pro odbavení a vyčkáváme další nedočkavce a samozřejmě i lodní personál. Nutno podotknout, že u každé jiné plavby jsme odbaveni celkem rychle a kolem 10 hodiny ráno už se procházíme lodí. Dnes ne, i když kartičky na loď, které slouží jako platební prostředek, klíč k pokoji a jako legitimace opravňující nás k opuštění lodi i návratu zpět, už držíme v ruce. Celnící ne a ne se dostavit. Nakonec kolem půl dvanácté se dočkáme a díky našemu brzkému příchodu do haly se dostáváme mezi prvními i na loď. Naše kajuta ještě není připravena, tak v ní jen odkládáme věci a jdeme se projít po lodi. Bufetová restaurace je již otevřena, a tak si bereme salát a ovoce a po konzumaci usedáme na bar u bazénu a vychutnáváme si první kávu a koktejl na lodi. Já mám jasno…B.B.C. koktejl to u mě vyhrává. Zřejmě během plavby ochutnám i další (můžu prozradit, že se tak stane), ale vzhledem k horku mi připadá B.B.C. krásně osvěžující.

Čas na lodi utíká tak nějak divně rychle. Ani se nenadějeme a ozve se zvuk sirény, která nabádá k rychlému nástupu v záchranných člunech na přidělených stanovištích. Takové to nutné zlo, pokud chce být člověk připravený na případ ztroskotání. Ano, při pohledu na tento 300m dlouhý kolos napadne člověka známá věta: „tuhle loď nepotopí ani samotný bůh“. Z minulosti a to i ne zcela vzdálené ale všichni víme, že i tenhle kolos může jít ke dnu. A tak ve stanovený čas (mezi prvními) stojíme nastoupeni a očekáváme nácvik. Ten kupodivu probíhá celkem rychle a tak se můžeme brzy zbavit vest a jít na vrchní promenádní paluby pozorovat proplouvání Benátkami.

Z pohledu návštěvníka Benátek a hlavně cestujícího na lodi jsem rád, že se stále proplouvá kolem Grand canale i kolem náměstí svatého Marka. Z pohledu domorodců se ale nedivím jejich remcání, že tyhle obří lodi do starých Benátek nepatří. Každopádně zážitek je to opravdu krásný i když to člověk prožívá opakovaně. Husí kůže k tomu patří.
Netrvá dlouho a loď opouští poslední molo s majákem a vplouváme na volné moře vstříc novým zážitkům. A my se jdeme nachystat na večeři. Na kajutě už máme od našeho stewarda odestláno na posteli lodní noviny, které hlásají, že je dnes večeře s označení oblečení CASUAL, na kterou není třeba zatím potřeba gala oblečení. Příchod na večeři se rovná scéně z filmu Titanik. U vchodu nás vítá zástup číšníků z celého světa. Jeden se nás ujímá a odvádí nás k našemu stolu. Po chvilce k míří náš číšník, prima chlapík jménem Antonio z Hondurasu. Už po seznámení tušíme, že máme štěstí a na večeři budeme chodit rádi. Dáváme si pěti-chodové menu a máme pocit, že vstoupení na váhu po návratu bude znamenat velkou odvahu. Ale co, je to přece jen první den na lodi, další už se budeme stravovat jako obvykle střídměji.


Po večeři malá procházka vnitřkem lodi se zastávkou na 7. palubě a pohledem na zapadající slunce a pak jen malý drink na jednom z barů na dobrou noc. Na kajutě se loučíme s Barčou, jdoucí objevovat noční život na lodi. My se připravujeme na zítřejší destinaci Bari a s pohledem skrze okno na noční moře uleháme na postel, připraveni se nechat ukolébat vrněním lodi.

Mohlo by se vám také líbit

2 komentáře

Unknown 7. 7. 2016 - 8:11

Moc pěkně napsané. Jako bychom tam s Vámi byli..;-) Snad třeba příště..
Jo a Vy jste měli venkovní palubu s oknem?????? Paráda!!!
Zasmála jsem se u věty: Ale co, je to přece jen první den na lodi, další už se budeme stravovat jako obvykle střídměji. 😀 😀

Odpovědět
geo marbes 7. 7. 2016 - 8:17

Doufáme, že na některé z příštích plaveb budete s námi. Chce to ale delší plavbu…týden je zatraceně málo…
jj venkovní kajuta s oknem … byla paráda se posadit do okna a koukat na moře…

Odpovědět

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies