Úvod 2016 - Londýn (UK) Eurovíkend Londýn (GB) – den třetí

Eurovíkend Londýn (GB) – den třetí

od geomarbes
547 zhlédnutí

Nedělní ráno a s ním spojené balení je zde. Ono vlastně není co balit, protože jsme ani nevybalili. Jen přeskládáváme věci a srovnáváme je v kufru. Na recepci vracíme kartu od dveří pokoje a dostáváme zpět £ 10, které jsme platili jako zálohu. Cílů máme na dnešek několik, ale je jasné, který bude ten první. Musíme se zbavit kufrů. Alespoň na dobu, než se přesuneme na letiště Gatwick.

Kam s kufry

Přemýšlíme, jestli na letiště jet opět s taxi Uber nebo zkusit vlak. A protože vlakem jsme tu ještě neměli možnost jet, vítězí tento způsob dopravy. Navíc stejně jediná úschovna kufrů v okolí je na nádraží Victoria, odkud také jezdí vlak do Gatwick. Takže je rozhodnuto. Známou cestou se dostáváme na Elehant&Castle Station (stanice byla otevřena v roce 1890), kde si kupujeme další denní jízdenky na místní MHD a výtahem mizíme v podzemí (je to zvláštní stanice metra, kde je dolů do podzemí buď dost stísněné točité schodiště a nebo výtah). Metro nás přesunuje na nádraží Victoria.

Víme, že tu někde má být úschovna zavazadel, ale v tom mumraji, který tu vládne, se nám jí nedaří najít. Barča se nestydí zeptat a ochotný pán z informací jí ukazuje směr, kterým se máme dát. Samozřejmě je tam fronta. Jak jinak. Stoupáme si na konec fronty a domlouváme se, kam vyrazíme nejdřív. Naše přemýšlení přerušuje pohled na tabulku s ceníkem úschovy zavazadel. “To je maso” neudržím se a říkám nahlas.

Zloději nám budou hlídat kufry

Ty zloději chtějí za úschovu každého zavazadla £ 12,50. My máme naštěstí jen dva kufry, ale i tak zaplatit za pár hodin hlídání £ 25 je trošku moc, z internetu jsme měli zjištěné nějaké starší ceny, kde jsme počítali s plus mínus £ 5 za kufr. Nedá se nic dělat….představa, že sebou všude táhneme kufry, je horší než se rozloučit s pětadvaceti papírovými alžbětkami. Odevzdáváme kufry a míříme zpět do metra.  

Cestujeme, abychom zjistili kam opravdu patříme.

Od Monumentu k Toweru

Naším cílem je stanice Monument Station. Vystupujeme z metra a přicházíme k 61 m vysokému “Památníku velkého požáru Londýna” (Monument to the Great Fire of London). Nachází se cca 61 m (200 feet) od místa, kde v roce 1666 vypukl velký požár, který zničil 13 201410 domů, 87 chrámů, 6 kaplí a 44 cechovních sídel, Královskou burzu, Custom House, původní katedrálu svatého Pavla, Guidhall, Bridewell Palace, městské vězení, Session House, čtyři mosty přes řeky Temži a Fleet, tři městské brány. Bez domova se tehdy ocitlo na 100 000 lidí, což byla jedna šestina obyvatel města. Zničeno bylo až 5/6 tehdejšího města uvnitř hradeb. Požár prý měl i pozitivní stránku věci. Zastavil šíření morové nákazy, která zasáhla Londýn předchozího roku.

U monumentu mám pocit, že slyším češtinu a opravdu. Právě tu je česká výprava s průvodcem. Nenápadně se připojujeme a chvilku využíváme průvodcovských služeb. Je to celkem legrace.

All Hallows

Od Monumentu jdeme spolu se skupinou ke kostelu All Hallows by the Tower. Jedná se o nejstarší kostel v Londýně. Je starší než pevnost Tower of London a to dokonce o téměř 300 let. Kostel All Hallows byl založen roku 675 a například zde byl pokřtěn zakladatel Pennsylvánie Wiliam Penn a 6. prezident Spojených států amerických John Quincy Adams se zde oženil v roce 1797.

Od kostela All Hallows je na dohled Tower of London. Oficiální název londýnského Toweru (angl. Tower of London) je Palác a pevnost Jejího Veličenstva (Her Majesty’s Palace and Fortress, The Tower of London). Posledním králem, který ho používal jako palác byl král Jakub I. (1566 – 1625). Palác sloužil jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, místo poprav, observatoř, útočiště, vězení i zvěřinec.

I když už není Tower používán jako sídlo královské rodiny, zůstává královskou rezidencí a je proto střežen stálou stráží, tvořenou jednotkou královské gardy Buckinghamského paláce. Na nádvoří pevnosti zemřeli dvě z šesti žen Jindřicha VIII., nechal tu popravit Annu Boleyn a dvacetiletou Catherine Howard. V současnosti je Tower hlavně turistickou atrakcí. Mimo prohlídky budov je zde možno zhlédnout i britské korunovační klenoty, kolekci brnění z královské sbírky a zbytky hradeb opevnění z doby římské správy.

Krkavci v Toweru

K Toweru se váže stará legenda, že dokud budou v Toweru krkavci, bude Anglie bezpečná vůči invazi. I v současné době tu jsou chováni krkavci na státní útraty. Zajímavostí je i brána zrádců Traitor’s Gate na pobřežní straně pevnosti. Branou byli do vězení přivážení vězni ze soudu ve Westminster Hall. Podle další z legend se říká, že kdo branou vejde dovnitř, už se ven živý nedostane.

Obrovitou frontu vedoucí k Toweru elegantně předbíháme a dostáváme se k řece Temži. Podél břehu se pomalu dostáváme k překrásnému 244m dlouhému a 65m vysokému Tower Bridge. Most je v provozu od roku 1894 a stojí téměř přesně nad Tower Subway, první podzemkou na světě, otevřenou v roce 1870.Pohled na most z každé strany a z každého úhlu je senzační, stejně jako chůze po něm. Bohužel i když procházkou kolem mostu trávíme dost času, tak se otevření mostu pro lodní dopravu nekoná – bohužel.

London Bridge

Pomalu přecházíme na druhou stranu řeky a jdeme směrem k London Bridge. Je tu o něco méně lidí a hlavně zde převládají místní nad turisty, alespoň mi to tak připadá. Z této strany břehu je vidět téměř 180 m vysokou “londýnskou okurku” The Gherkin, oficiální název budovy je Swiss Re Tower, protože zde sídlí stejnojmenná pojišťovna. Budova je bohužel pro veřejnost uzavřená. V této části City of London jsou vidět i další mrakodrapy – 230m Heron Tower, 225m Leadenhall Building, 183m Tower 42, 164m Broadgate Tower nebo 160m na 20 Fenchurch Street.

Naší pozornost více upoutává Invisible Man. Chvilku ho pozorujeme, stejně jako on nás. Barča nakonec neodolává a že prý tohle “selfíčko” s tímhle neviditelným chlapíkem chce.

Mission WC

Za selfíčko mu dáváme nějaké drobné mince a bohužel se zase ozývá tělesná potřeba a tak se vydáváme hledat nějaké veřejné záchodky. Cestou se dostáváme do olympijské fan zóny. Během minuty dostáváme zdarma od sponzora Müller, který tu má postavený stan, každý po láhvi mléčného koktejlu a jogurt. Konečně vidíme ukazatel k veřejným toaletám. K našemu zklamání jsou ale mimo provoz. Nechápu to, kam všichni chodí na záchod?

To, že jsme jen kousek od filmového bytu Bridget Jones, se bohužel dozvídáme až doma. Škoda, tak snad příště. Od nefunkčních toalet přicházíme na London Bridge, který je na rozdíl od Tower Bridge poloprázdný. Terka už má hlad, tak si dává Hot Dog, zatímco my vypisujeme pohledy.

Mission WC a odpadkový koš

Přecházíme most a pokračujeme v prozatím neúspěšné misi hledání toalet, která se rozšiřuje o misi “najdi odpadkový koš”, protože Terka nemá kam vyhodit ubrousek od párku v rohlíku. Už trochu chápeme, proč tu je tak často vidět na zemi se povalující bordel, protože pokud se někomu nechce dlouhé minuty pobíhat a hledat koš, tak to zkrátka někde odloží. Ale ani to není omluva. Stejně jako vydržíme potřebu jít na záchod, tak vydržíme nosit u sebe odpadky, dokud obojí nebude kam legálně odložit. Vstupujeme do metra a jedeme o stanici dál, kde má (podle offline průvodce Ulmon Guide v mobilu) být KFC a kde by tedy logicky měla být možnost si odskočit.

Před vstupem do KFC konečně kolem projíždí klasický starý Doubledecker. Oproti těm moderním autobusům nebude asi tak pohodlný, ale je to zkrátka pěkná klasika.

V KFC nás ale na toaletu, která je navíc placená, odmítají pustit, dokud si nedáme něco k jídlu, máme sice v plánu poobědvat, ale před opuštěním Londýna si chceme dopřát jejich klasiku Fish&Chips. Vylézáme ven a po pár krocích jsme opět u Tower of London. Říkáme si, že u velkých “atrakcí” by měly být veřejné záchody a hurá opravdu jsou. Sice se to opět neobejde bez fronty, ale větší časovou ztrátu tady neutrpíme. Rychle lovíme drobné mince a po chvilce spokojeně vylézáme na denní světlo.

Fish & Chips

Říkáme si, že bychom si tedy konečně mohli dát zdejší specialitu Fish&Chips. Kupujeme si čtyři porce za celkem £ 24, které společně baštíme v malém parčíku mezi kostelem All Hallows a Tower of London. Ryba není moc ochucena, ale v celé porci není ani jedna kostička a celkově je to celkem dobré. S sebou nafasujeme na dochucení přílohy i balíčky majonézy a kečupu, na očištění rukou pak vinný ocet. Celkově mi to připomíná Balik Ekmek, což je pražená ryba v housce, kde je navíc i přidaná zelenina, tuto pochoutku jsme si s Jitkou dávali v Istanbulu na Galata Bridge. Pokud mohu srovnat, tak Balik Ekmek je chuťově lepší, přesto stojí za to si dát Fish&Chips – jsme přeci v Londýně 🙂

Po jídle máme chuť se všichni někde natáhnout a dát si dvacet, ale to by byla škoda. Pádíme na metro s úmyslem navštívit nultý poledník.

Hyde Park

V metru koukáme, kterou linkou se tam dostat a pohledem na hodinky se skoro slzou v oku musíme plán nultého poledníku vzdát. Jako náhradní řešení se nabízí návštěva dalšího královského a zároveň i největšího z parků Hyde Park. Je známý tím, že v jeho severovýchodní části je místo zvané Speakers´ Corner, kde je možné veřejně se vyjadřovat na jakékoliv téma. My na chvilku usedáme v parku na lavičku ve stínu a odpočíváme. Holky ale dostanou nápad vypůjčit si kola. Proč ne, aspoň zjistíme jak to tady funguje.

Za pár minut už holky přijíždějí na kolech. Cena za půjčení je £ 2/na den, ale pokud je kolo vráceno do 30 minut, je to zdarma. Holkám sice prý dělá problém jezdit vlevo, ale za chvilku se do toho dostávají a mizí nám z očí. Jitka na ně čeká a já se jdu rychle cournout ke vstupní bráně do parku.

Achilles v Londýně?

Kousek od ní se tyčí oblouk se sochou Achillea. Láká mě jít blíž a zjistit proč tam je…co má Achilles společného s Londýnem, ale je mi jasné, že to je jak jít na kešky…od jedné je to k druhé jen kousek. Stejné je to tady s památkami. Jen dojdeme k jedné, už vidíme o kousek dál další.

Čas takové courání nedovoluje, hraje proti nám a tak se rychle vracím za holkama. Společně vracíme kola do stojanů. Kupodivu je problém najít volný stojan… Při představě, že na kole budeme muset hledat další stanoviště kol, kde bude volný stojánek se mi rosí čelo. Naštěstí se po pár minutách vrátit kola daří a my opět mizíme v podzemí londýnského metra, které nás odváží na poslední zastávku našeho výletu na Victoria Station.

Na nádraží si vystojíme asi poslední frontu v Londýně – na lístky do vlaku na letiště Gatwick. Lístky zařizuje Barča a díky ní, že zmíní věk Terky, máme jízdenky za celkem přijatelnou cenu £ 32,75 (3x £10,25 + 1x £2,00). V úschovně vyzvedáváme kufry a platíme těm banditům £ 25. Na chvilku si sedáme na lavičku a dáváme si malou svačinku – jogurt, který jsme dostali ve fan zóně. Najednou Jitka říká, že bychom mohli jet nejbližším vlakem, který má odjezd za 7 minut. Shodneme se na tom, že to není špatný nápad. Jenže vlak odjíždí už za pár minut. Následuje start z laviček ve stylu Usain Bolt.

Honem na vlak

Lidem okolo to musí připadat, že jsme někomu ukradli kufry. Běh napříč nádražím je pak jako z filmu Sám doma. Zakoupené jízdenky stačí u příslušného nástupiště nechat projet čtečkou a jsme vpuštěni na nástupiště. Takhle se k vlaku dostane opravdu jen ten, kdo má platnou jízdenku (ve vlaku už jízdenku pak nikdo vidět nechtěl, netuším, jestli je to standard nebo to bylo proto, že byl vlak ze začátku hodně plný, ale průvodčího jsme ve vagónu zahlédli, ale nikoho nekontroloval).

Vše nakonec dobře dopadá a my naskakujeme do vlaku. Ten je ale pěkně plný a tak alespoň Jitka s Terkou usedají na poslední volná sedadla. Já s Barčou zůstáváme hlídat kufry v chodbičce u dveří. V polovině jízdy vlaku se uvolňují další místa a tak (přemluven Barčou) si jdu také sednout. Po nějakých 40 minutách už vlak zastavuje na letišti a nás čeká poslední etapa naší cesty…cesta domů.

Bylo to náročné, únavné, ale i přes velké vedro, které v Londýně v době našeho pobytu panovalo a přes všechny ty fronty, našlapané kilometry, vtipné bydlení, šílenou drahotu a nedostatky jako veřejné toalety a odpadkové koše, se nám tu moc líbilo.

Mohlo by se vám také líbit

Napsat komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Zásady ochrany osobních údajů a cookies